Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

ROZUM A CIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

8. kapitola

Paní Jenningsová byla vdova, zesnulým manželem po majetkové stránce velmi dobře zabezpečená. Měla dvě dcery, obě dobře vdala, a nezbývalo jí tedy už nic na práci než dokormidlovat do přístavu manželského všechno ostatní mladé pokolení. Tomuto poslání zaníceně věnovala své síly, a jak se v okruhu jejích známých ukázala možnost dát někoho dohromady, rozhodně ji nepřešla bez povšimnutí. Bystře odhalila kdekteré rašící sympatie, dobře se jí dařilo vyvolávat ruměnce i přehnané sebevědomí u nejedné slečny důvtipnými narážkami, jakou mocí vládne dotyčná nad tím či oním mužským srdcem, a na základě tohoto bystrozraku také krátce po příjezdu do Bartoňů prohlašovala se skálopevnou jistotou, že plukovník Brandon je až po uši zamilován do Marianny Dashwoodové. Pojala podezření hned ten první večer, kdy je viděla spolu, protože tak pozorně naslouchal jejímu zpěvu, a když Middletonovi na oplátku večeřeli v zahradním domku, utvrdila se ve své domněnce, protože znovu pozorně poslouchal. Je to tak. Ví to zcela bezpečně. Bude to skvělý pár, on je zámožný, ona krásná. Od první chvíle, kdy se paní Jenningsová zeťovým prostřednictvím s plukovníkem seznámila, starala se, aby si moudře vyvolil manželku, a odjakživa jí leželo na srdci, aby se každé hezké děvče dobře vdalo.

I sama z toho měla nezanedbatelný prospěch, protože tak získala nevyčerpatelný zdroj žertování na účet jich obou. Na zámku si brousila vtip na plukovníkovi, v domku zase na Marianně. Brandon její šprýmovné průpovídky lhostejně pomíjel, Marianna zprvu nic nechápala, a když jí konečně svitlo, nevěděla, zdali se zasmát nad takovým do nebe volajícím nesmyslem, anebo se rozhořčit nad jeho beztaktností, protože jí to připadalo hrubě urážlivé vzhledem k plukovníkově pokročilému věku a zatvrzelému staromládenectví.

Paní Dashwoodová, která sotva mohla pokládat muže o pět let mladšího za starce nad hrobem jako její mladičká dcera s bujnou fantazií, se pokusila očistit paní Jenningsovou od podezření, že si tropí posměšky z důstojného stáří.

„Přesto ale, maminko, nemůžete popřít, že je to holý nesmysl, i kdyby to, jak tvrdíte, paní Jenningsová nemyslela zle. Plukovník Brandon je samozřejmě mladší než ona, ale mohl by mi být otcem, a pokud by se někdy rozohnil natolik, že by se zamiloval, určitě by se ukázalo, že v něm takové city dávno vyhasly. Je to prostě směšné! Co už může člověka chránit před posměváčky, ne-li stáří a choroby?“

„Choroby?“ podivila se Elinor. „Podle tebe je plukovník chorý? Chápu, že se ti jeví starší než mamince, ale sotva můžeš popřít, že se pohybuje bez obtíží!“

„Cožpak jsi neslyšela, jak si stěžuje na revmatismus? A není to snad nejběžnější choroba stáří?“

„Děvenko drahá,“ zasmála se její matka, „to tedy musíš žít v trvalé hrůze před mým skonem a nejspíš ti to připadá jako hotový zázrak, že jsem se dožila vysokého věku čtyřiceti let.“

„Křivdíš mi, maminko. Dobře vím, že plukovník Brandon není ještě tak starý, aby se jeho přátelé museli obávat, (...)

(......)