Bohuslav Balbín

ROZPRAVA NA OBRANU JAZYKA SLOVANSKÉHO, ZVLÁŠTĚ ČESKÉHO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

14
CELKOVÁ OSLAVA SLOVANSKÉHO JAZYKA LIDMI VYNIKAJÍCÍMI NADÁNÍM I ČISTOTOU MRAVŮ, KTEŘÍ V NĚM BYLI VYCHOVÁNI

Nemám v úmyslu (což zde znovu opakuji) všechny generace učenců – abych mluvil s Lucretiem – prolétnout a pochvalně vynášet učenost a ctnost těch, kteří se narodili mezi Slovany. Nepotřebují vychvalování ti, jejichž slavnou památku uchoval týž čas, který jiné pohlcuje. Jak věhlasné lidi zrodily slovanské země, nemůže být nikomu neznámo: po ruce máme dějepisné knihy a promlouvají i knihy napsané těmi lidmi.

Vzdělanost a latina bohatě kvetou u národů slovanských

Kolik možno ze slovanského národa uvést velmi počestných a učených duchovních představitelů! Nikdo jistě nebude Slovanům upírat výmluvnost a učenost, jen závistník, takže správně, jak se zdá, předvídal Justus Lipsius, který v jakémsi dopise prorokuje, že latinské Múzy brzo opustí půvabné a teplé kraje a odejdou na sever. Obzvláště v lyrice chtějí v naší době vynikat Poláci, národ nám přátelský a bratrský; Horatiovi se nikdo více nepřiblížil než Sarbiewski. Co o našem panu Bohuslavovi z Lobkovic mínil Trithemius, to vyjádřil v Seznamu proslulých mužů: v té době prý neexistovala v celé střední Evropě osobnost s vybranějším vkusem. Avšak o Češích proslavených učeností, mravní silou a bezúhonností netřeba na tomto místě mnoho mluvit – od této práce mne oprostili hlavně dva známí spisovatelé naší doby z Tovaryšstva Ježíšova, totiž Jiří Crugerius ve svých "historických měsících" a Bohuslav Balbín ve svém Životě arcibiskupa Arnošta i ve Výtahu z dějin českých (tento spis trvalé hodnoty poznamenala jedovatým uštknutím závist – a ono osudné pro český národ jméno, jímž označujeme rušitele a bořitele všeho, skoro zničilo ten spis i s jeho autorem). K uvedeným spisovatelům tedy odkazuji zvídavého čtenáře.

"Svatým královstvím" pojmenovávali papežové a koncily Čechy před vystoupením Husovým. Nechť se uváží i to, co na počátku své kroniky napsal o Čechách Eneáš Silvius a co řekl na basilejském koncilu duchovenstvu Tokius. Obrovské svazky nadací dostatečně dokládají nábožnost našich předků a z nich také poznáváme, že v celých Čechách nebyla skoro žádná fara, která by kromě faráře (jehož tehdy nazývali plebánem) neměla druhého kněze jako jeho pomocníka, ba často až tři, čtyři, pět, dokonce i šest. Jejich povinností bylo vyznávat chválu boží, modlit se k Bohu za zachování a blaho království, konat v určité dny v týdnu bohoslužby ke slávě boží a za spásu duší patronů a zakladatelů a zabývat se také jinými záležitostmi toho druhu.

Štědrost Čechů v bohoslužbě

Církevní jmění bylo tak rozsáhlé, že kostelům a klášterům patřila čtvrtina (nebo třetina, jak jiní tvrdí) české země. V klášterech bylo tak velké množství řeholníků Bohu sloužících, že v mnohých klášterech benediktinů, cisterciáků a premonstrátů bydlilo jich společně pět set, šest set, sedm set, kteří byli nuceni – když kostely, byť (...)

(......)