Bohuslav Balbín

ROZPRAVA NA OBRANU JAZYKA SLOVANSKÉHO, ZVLÁŠTĚ ČESKÉHO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

15
DŘÍVĚJŠÍ SLÁVA SLOVANSKÉHO JAZYKA PLYNOUCÍ Z JEHO STAROŽITNÉ ŠLECHTY, ZE ZASLOUŽILOSTI MOCNÝCH LIDÍ A Z VOJENSKÉ PROSLULOSTI, COŽ VŠE SE ZBĚŽNĚ ZAZNAMENÁVÁ

Kratičká obrana šlechtictví

Nikdy Aristotelés (ostatně muž největší) nechybil hruběji, než když v Etice popisoval šlechtu; napsal totiž spíše pohanu než správné vymezeni pojmu: "Šlechtictví je starodávné bohatství." Bylo však třeba napsat, že je to starobylá sláva, skvělé jméno, ušlechtilost krve přenesená na potomstvo, příbuzenství s velkými panovniky, řetěz předků odvozovaný od některého muže proslulého válečnými a hrdinskými skutky nebo jinak o stát zasloužilého a odkázaný synům jako dědictví. Šlechtictví dřívějších lidí nebylo totiž peněžní (jak se někdy v naší době děje před našima očima), nýbrž bylo vykoupeno především bojem a krví a získáno nebezpečenstvími podstoupenými za vlast a krále. Takové dědictví slávy zanechávali synům a vnukům naši předkové a nic lepšího, nic cennějšího a nic vzácnějšího nemohli opravdu odkazovat v této proměnlivosti všech věd a nestálosti štěstí, když všechny ostatní lidské statky jsou nejisté a podřízené času. Avšak pravděpodobně v Řecku, jako teď u Turků, se přednosti šlechtictví nepřenášely na potomky a pouze ti, kdo se projevili statečně, byli slaveni, ale synové byli té slávy zbaveni. Než ani to Aristotela neomlouvá, protože v samém Řecku se v té době uznávali Tyndareovci, Hérakleovci, rovněž sám jeho žák Alexandr pocházel z rodu Pyrrhova, uznávali se též potomci Perseovi a mnohé takové proslulé královské rody, jak lze poznat z Plútarchových Srovnávacích životopisů.

Slovanská šlechta byla vždy vojenská

Vraťme se však k započaté řeči! Když celé slovanské společenství vydalo ze sebe nejbojovnější národy, jejichž veškerá dovednost se točila kolem zbraní, tehdy bylo nutno ty, kteří mezi tolika bojovníky vynikali se zbraní velkou statečností, vyznamenat zvláštní pochvalou, a proto se muselo ono šlechtictví získané zbraněmi těšit největší úctě. Vždyť co je, prosím, velikého v tom, když se získá palma smělosti a válečné rozhodnosti mezi bázlivými a váhavými? Avšak vynikat mezi odvážnými a zkrvavenými, mezi prudkými a statnými jak v odrážení nepřátel, tak i v útočení na ně je náramným a nejjistějším důkazem zmužilosti a cti. Každý vidí, že slovanské národy neustále ve zbrani stávaly a dosud stojí a že to považují za svůj úkol, zvláště Poláci, lid nejstatečnější (které právem nazveš přední hradbou křesťanské společnosti), dále Charváti, Ilyrové, Kozáci, Valaši, Bosňáci, Moskvané a ostatní.

Také Češi a Moravané užívali úspěšně zbraní, a užívali by i teď, kdyby tomu nepřekážely nepřátelské úmysly a nástrahy směřující k získání nejvyšší moci. Nepřátelé střeží co nejbedlivěji, aby Češi a Moravané nezastávali vojenské úřady, a tím se velice dusí jejich štěstí a statečnost. Přesto však nebylo dost možno uvarovat se (jestliže nechtěli křivdit jejich vojenské schopnosti a odhalit své podvodné záměry mířící ke zničení našeho lidu), aby byli i v (...)

(......)