Eduard Bass

LIDÉ Z MARINGOTEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Příhoda
cirkusového kapelníka

Ve světě se člověk dožije mnohého překvapení a zvláště zámoří asi oplývá přemnohými, podivuhodnými zjevy. Nebylo mi dopřáno zavítati tam se svým uměním, nicméně setkal jsem se za svého přelétavého působení s některými světoběžníky tak zvláštními, že vzpomínka na ně nemůže vymizet z mé paměti. Nejkurióznější bylo mé setkání s člověkem, který se ve své hrdosti vzepřel osudu a rozhodl se osvobodit se ze všech pout, jimiž lidská společnost bezděky svírá své příslušníky. Byl to můj krajan, který z touhy po osobní nezávislosti opustil srdce Evropy a prchl za oceán. Podivnou libovůlí osudu však jsem ho nenašel v žádné cizině, nýbrž právě v domově, jemuž po léta unikal.

Jel jsem jednou v létě do jižních Čech a ten člověk přistoupil do mého vagónu v Příbrami. Už na perónu vzbudil mou pozornost. Vysoký, štíhlý, s hlavou jako z tvrdého dřeva vyřezanou: každý rys v ní ostrý a pevný, jako mívají tragédi. Na herce připomínalo i sebevědomé vystupování a úhledná hladkost všech pohybů. Herec však nebyl – to dosvědčovala prošedivělá bradka, po léta pěstěná do dlouhé nakroucené špičky, i mohutné kníry, vytáčené po obou stranách do neuvěřitelné délky. Stejně vydatné bylo husté obočí, pod nímž černé oči vystřelovaly pohled nezvykle živý. Řekl bys: někdo z jihu Evropy, ale šaty měly americký střih a boty byly nesporně walk-over. Vstoupil do spěšného vlaku, jak jsem řekl, v Příbrami a jel do Březnice, jak namátkou pronesl průvodčí, když mu procvakl lístek. Kdo to může být? Umělec? Malíř? Pokoutní člověk to nebyl, na všem bylo vidět zámožnost.

Začal však sám rozhovor, když se dovoloval spustit okno.

„Naše vagóny jsou příšerně dusné,“ řekl přitom pěkným, zvučným barytonem, „za hodinu jízdy je v nich člověk víc zničen než v Americe za celý den.“

„Vy jste byl v Americe?“ napředl jsem ihned nahozenou nitku.

„Jsem Američan,“ odpověděl prostě.

„A to jste tu na návštěvě, ne? Jedete k příbuzným nebo do svého rodiště?“

„Ó ne. Usadil jsem se tady. Mám u Březnice vilu s malým hospodářstvím. Farma žádná to není, jen tak bungalov a pár akrů půdy, hlavně lesa, kde pěstuji divoké králíky, abych měl co střílet. A příbuzné tu nemám žádné. Celé mé příbuzenstvo je v Americe. Značné příbuzenstvo. Strýci, tety, bratranci, sestřenice, synovci, neteře, dobře šedesát kusů. Jeden za druhým tam za mnou přijížděli. Nebyl v Unii jediný stát, aby tam na mne nečekalo příbuzenstvo. Když se poslední z nich usadil v South Dakota, viděl jsem, že mi nezbývá než odjet do Evropy, abych si uchoval osobní nezávislost.“

„To je zajímavý příběh. Tedy váš celý rod přesídlil do Ameriky a vy sám jste se navzájem vrátil do rodného kraje?“

„Naopak, pane, do nerodného. Neboť mimo příbuzné existují ještě sousedé, spolužáci, rodáci a krajané, nekonečná a hustá síť přátelstev a známostí, která vás omotá, spoutá a ochromí. Před tím vším jsem kdysi utekl do zámoří – jak bych se mohl svévolně do toho zase vracet? Narodil jsem se v Mukařově u Černého (...)

(......)