Eduard Bass

LIDÉ Z MARINGOTEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Historie
manéžního šaška

Podivní lidé se zjevují na křižovatkách našich cest. Pochybuji, že by někdo z nás mladších znal jméno Otte Kreuger. Ten člověk za celý svůj život nevylez ze Švédska, třebaže mu direktoři a agenti dělali nabídky, že by byl přímo chodil po zlatě. Přál bych si, abyste ho byli znali. Přál bych si, aby se celé lidstvo přišlo na něj podívat. Nejenom pro to, co dovedl, ale abyste mi pak odhlasovali, je-li to člověk dobrý nebo zlý. Já sám jsem se v tom nikdy nedovedl rozhodnout a ti, kterých jsem se ptal, krčili bezradně rameny. Otte Kreuger byl takový případ, že by se o něm mělo rozhodovat plebiscitem. Dotázat se veřejného mínění. Jeden člověk sám byl před jeho záhadou v koncích. Jedině snad velké masy lidu by pudově vycítily, bylo-li v něm dobro nebo zlo. Sám osobně vím o něm jenom dobré a měl bych mu být do smrti zavázán vděčností; a přece si myslím, že to byl ďábel.

Přišel jsem do G?teborgu se strýcem Agathonem. To byl starší bratr mé mámy, který se mne ujal, když jsem jako dítě osiřel. Strýc Agathon byl člověk běžný, komediant, jak se říká, a uměl moc věcí. V každém cirkuse byl vítán, protože kdyby na to přišlo, byl by sám vystačil na půl programu. A když si ještě vypracoval mne, mohl obstarat snad celý večer. Měl tělo jako z ocelových pružin. Bohužel není lidská ocel neproměnlivá. U strýce Agathona se to po létech začalo operací kýly, která ho vyřadila z těžké práce. Pak se objevily křečové žíly a revmatické bolesti v kloubech; později míval i bušení srdce. Jeden cvik za druhým musel opouštět, až jsme se omezili na několik klaunských čísel, která netrvala dlouho, takže v nich vydržel s dechem křičet, pobíhat, skákat a padat. Možná že bych byl udělal velkou kariéru, kdybych se byl tehdy od něho odtrhl a šel s tím, čemu jsem se od něho naučil, na vlastní pěst. Ale neměl jsem k tomu srdce. Byl mi víc než táta s mámou dohromady, zachránil mne, vypiplal mne; co jsem doved, bylo všecko od něho, a mezi námi bylo takové věrné kamarádství, že jsem si nedovedl představit život bez toho harmonického souznění. A on se octl ve stavu, kdy byl úplně odkázán na mne. Kdybych ho opustil, měl by dohráno. Už by nenašel nikoho, kdo by se vecvičil do souhry s ním. Víte, on už pracoval jenom mechanicky. Byl tak unaven, že při produkci nepřemýšlel a ani nesledoval, co se děje. Nejvýš jen počítal kroky. Věděl, že když při pátém kroku klopýtne o vlastní patu, praští sebou na zem a udělá stojku, budu právě stát před ním, abych ho chytil za nohy a hodil si ho na rameno. Věděl, když lezl na volný třímetrový žebřík a nahoře se s ním zvrátil, že čtyři metry za ním stojím, abych jemnou rukou zachytil jeho stařecké tělo a protočil s ním podvojný kotoul. Desítky takových jednotlivostí už nemohl s nikým nacvičit, protože už se nesměl odvážit padnout někdy doopravdy. A vzdát se vystupování, to znáte, to by byla jeho smrt.

Tenkrát, když jsme jeli do Švédska, neměl daleko do sedmdesátky. Bylo mu sedmašedesát nebo osmašedesát. Leckdo mezi (...)

(......)