Eduard Bass

PRAŽSKÉ A JINÉ HISTORIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Nová kariéra

Začínala se právě druhá polovina zápasu Admiry s Meteorem, když se k tribuně AC Sparty hrnul pan Kajetán Pojdál, správce benzínové pumpy v Hrdlořezích, následován paní Leontýnou Pojdálovou, majitelkou prádelny tamže. Byl zrudlý a už od brány se durdil.

„To kafe nemuselo bejt, povídám, kafe nemuselo bejt. Dyž je fórmač ve tři hodiny, kafe se mohlo nekonat. To přece musí i ženská nahlédnout, že Hrdlořezy-Letná je pro tramvaj maratón. Taková trať chce svý, a ne bábovku. Že já ti to po obědě neodpískal! Pro mne je Admira jiný kafe než bábovka. Když nastoupí Admira na Spartě, jde veškeren požitek stranou. Pro ukázněné davy klubovních příslušníků vládne jen tvrdá povinnost. Představ si tu vostudu, kdyby se rozkřiklo, že se starej Pojdál pro kafe nedostavil k zápasu. Měl jsem ti to po obědě odpískat, to byla chyba. Koukni na tabuli, ženská, už to stojí tři nula a já nevím pro koho. Doufám, že to nemohl vepsat Meteor, to je přece valná hromada lakýrníků, a ne mančaft. A kam to, pro rány Pilátovy, až polezem? Sedmnáctá řada! To už nás taky mohli posadit na Molochov pod anténu. S dovolením, pánové, abych nikomu neodřel Baťovo sváteční lakování. Slečinko, vemte si tu černou sazi na klín, já bych jí moh botou kupírovat čumáček. Dvaadvacet, třiadvacet, áno, račte to utřít, mladej muži, náš návštěvník, náš pán, ať si na tom nepomažem Neherovu karosérii. Tak, mamino, sedni, pěkný místo, zrovna nad centrlajnou. Máš to i s brankama před sebou jako na míse a Meteor je už nakrojenej.“

„Pro mne a za mne,“ odpovídá konečně paní Pojdálová důrazně, „může být Meteor třeba škrtnutej ze žebříčku. Mne sem netáhne žádnej Meteor, já se jdu podívat na Pepíka a to mám ještě celej poločas fór. Já se ti divím, jakej jsi táta. Kluk ti hraje poprvé v lize a ty se tváříš jako mlha. A jen meleš o kafi a o bábovce. Co mám dělat? Mám vyletět z kůže a posadit se vedle? Náhodou jsem toho názoru, že to bylo velmi dobré opatření, když jsme se napřed nasvačili. Teď aspoň nebude člověku nic chybět a může nepředpojatě fandit.“

„Dyk já taky nic neříkám. Ale když náhodou hraje Admira fórmač, tak to chci jako starej admirák vidět. Ráno přijde k pumpě kolega Dynalkol, kolega Vacuum, kolega Shell, kolega Mogul, začne se rozprávka a já ani nebudu vědět, čí noha to vsítila.“

„A že Pepík je v mistrovským mužstvu, – to není nic? Já bych ty tvoje bratry Zikmundy hnala!“

„Já ti přece Pepíkovu slávu neberu. Vodkojila jsi křídlo, jaký neběhá na celým kontinentě, to je jednou recht. Ty jeho centry, to jako dyby se anděl boží snášel z nebes před brankou…“

„A co ten start na míč, táto? A co ty kličky v poli? Na pětníčku se sedmkrát votočí a míč mu nevopustí nohu…“

„A to klamání tělem! To je marný, to je křidýlko, po něm by se i Uruguajci oblízli. Ale kde ti takhle vyrost, kde se udělal? Tuhle v tý Admiře. Je to jenom první bé třída, ale kdo je hráček, ten se tam něco naučí. A to mě na tom jedině mrzí, že zrovna můj kluk zradil moje barvy, že se dal přelanařit a (...)

(......)