Eduard Bass

PRAŽSKÉ A JINÉ HISTORIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Ženské a mužské historie

Manželství Mamerta Kalivody

Slavný soude!

Položili jste mi právě řadu otázek, z nichž některé se dotýkají zachovalé dámy dosti trapně. Dovolte, abych nyní sama souvisle odpověděla na žalobní spis. Jsem žalována na rozvod, a kdo mě, prosím, na ten rozvod žaluje? Nikoli nějaký zavilý nepřítel, nikoli zarytá sokyně, nýbrž vlastní manžel. Vlastní manžel, slavný soude! A jakou záminku si vzal pro svou žalobu, slavný soude? Že prý jsem vymohla jeho vyloučení ze Vzájemně se podporujícího spolku reumatiků v zemi České. Ano, nepopírám, učinila jsem to a učinila bych to opětně, neboť tak mi kázala čest a spolková povinnost a vůbec můj povšechný charakter. Žaloba tvrdí, že jsem hokynářka, ale to je vyložené ponižování. Naproti tomu nejen naše ulice, ale celá čtvrť mi dosvědčí, že můj potravinářský závod stává v místě už čtyřicet let a že slyne daleko široko jako učiněný delikates. Kdyby slavný soud ke mně zavítal a dal si patnáct deka salámu, jsem si jista, že by si slavný soud olízl všech pět prstů. U mne je všecko zboží prima a stále čerstvé. Je to ovšem jen kvelb, kam se jde dolů po schodech, ale to jsou moc velcí páni, kteří ještě rádi tam lezou, protože se jim dostane solidní obsluhy a mohou si vybrat, co chtí, na knížku. Ten kvelb si našla už moje nebožka maminka a nahospodařila si v něm pěkné peníze, o kterých pan žalobce bude taky něco vědět. Ale k tomu teprve přijdem.

Bohužel je ten kvelb trochu vlhký, takže maminka v něm dostala revma, a to revma jsem s tím kvelbem a s celou klientelou po ní zdědila já. Já nevím, jestli má slavný soud taky revma a jestli ví, co je to za utrpení, když to tak v těle loupá a člověk vůbec nemůže zvednout ruku. V takových chvílích člověk touží po spřízněné duši, která by s ním jemnými city sdílela jeho bolest. Proto jsem už před lety vstoupila do Vzájemně se podporujícího spolku reumatiků v zemi České a pilně obcovala při všech jeho schůzích. Shledala jsem, že jeho členové jsou vesměs honetní lidé, postižení reumatismem svalovým nebo kloubovým, někdy i podágrou, ischiasem a hexnšúsem neboli ústřelem. Milý byl mi každý pohovor s muži a ženami stejně strádajícími. Vyměňovali jsme si názory o svých bolestech a chorobách, o doktorech a medikamentech, jeden doporučil thé ze sedmera bylinek, jiný přinesl neznámé mazání, ten to, onen ono, každý týden byla na schůzích nějaká vzrušující novinka a člověku při těch čajích a mastech příjemně utekl týden.

Byla jsem tedy ve svém spolku velmi spokojena, zvláště když jsem se tam seznámila s pánem velice šaramantních způsobů, který se mi představil jako inspektor životní pojišťovny ve výslužbě Mamert Kalivoda. Slavnému soudu zajisté nezůstalo utajeno, že tento inspektor Mamert Kalivoda je nyní můj manžel a dneska žalobce. Tak se končí můj životní román prosté ženy trpitelky, která důvěřivě nehledala nic jiného než útěchu ducha a srdce, když tělo bylo zkrušeno tolikerou bolestí. Nechť se slavný soud zeptá mého manžela, pana žalobce, (...)

(......)