Eduard Bass

PRAŽSKÉ A JINÉ HISTORIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Žížaly

Přišel ke mně Pafnuc Výhon pravící:

„Žížaly jsou zvěř velmi škodlivá.“

„Rybám a čolkům,“ řku já.

„Nikoli,“ dí on, „člověku.“

I vidím v tu chvíli, že ruku má ve fáči a tváře jsou bledé, že rukáv jeho jest pomazán poslintanou jakousi hlinou a kalhoty, jeho pečlivé kalhoty, mají díru. Polekán ustoupím o krok a pravím:

„Pafnuci, – ty ses rval s dravými žížalami?“

„Nikoli,“ praví, „a přece by se to snad mohlo tak formulovat.“

A klouznuv znaveně do křesla jme se hovořit hlasem přidušeným a jaksi zlomeně zastřeným.

„Kdo vnikne kdy do dílny Stvořitelovy, aby zvážil, co dobré jest a co nedobré? A zváživ aby dobré podporoval a naopak ničil, co Stvořitel nadrobil nedobrého? Neboť dáno jest přece lidskému rodu, aby zlepšoval tento svět zlo potíraje a dobro fedruje. Leč kdo nám dá kdy přesnou hranici, jež oddělí dobré od nedobrého? Přidržme se například žížaly. Dí jedni: kypří půdu. Dí druzí: žere kořínky. Dí jedni: odstraňuje látky škodlivé. Dí druzí: pustoší záhony, zatahujíc útlé bylinky pod zem. Táži se: kde je pravda? Stojí psáno: ‚všeliký červ zemský, jenž hlínu požírá.‘ Ale požívání hlíny působí odulý břich. Neviděl jsem žížaly s odulým břichem. Nežere hlíny. Co tedy? V téže chvíli, kdy tuto hovoříme, vlní se a plazí pod povrchem zemským miliardy žížal. Miliardy se jich hemžily i včera, i před týdnem, i před rokem, i po celých devatenáct i čtvrt století od narození Kristova i po pět, deset, sto tisíc, milión let předtím. Kdyby žraly hlínu, byly by už dávno sežraly zeměkouli.“

Pafnuc se odmlčel, ale vzápětí pokračoval:

„Připusťme však teorii o ožírání kořínků a zatahování útlých bylinek. Táži se: kde se vzala naše vegetace? Neboť řečené už miliardy žížal byly tu od prvopočátku a od prvního dne stvoření ožíraly kořínky a zatahovaly útlé bylinky. Zdaž neměl i věkovitý dub svůj osudný den a svou osudnou žížalu, která jej tehdy musela zatáhnouti pod zem? A přece víme, že duby existují, neboť už národní píseň praví, že pod dubem, za dubem měla jedna dvě, z čehož plyne, že žížaly nikterak nejsou tak škodlivé, kterak býti se praví. Nicméně hlasy proti nim odevzdané jsou tak četné, že člověk spravedlivý, který chce vzdorovati zlu, nemůže si jich (...)

(......)