William Blake
překlad: Jaroslav Skalický

EVROPA: Proroctví
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Proroctví

 
 Střed zimy byl, když tajemné dítě
 z bran východu věčného dne
 se snášelo dolů, přestala válka, vojska veškerá
 jak stíny prchala zas zpátky do domovů svých.
 
 A Enitharmon zřela své děti zvedat se dokola ­-
 jak perlové mraky v křišťálovém domě se scházely;
 Los, vládce měsíce, z noci klidné se těše, promluvil
 ­ a zástup synů ohnivými křídly zamával:
 
 „Zas noc, kdy Urthona
 si odpočívá, přišla dnes
 a Urizen pout zbavený
 se v dálném severu jako meteor skví.
 Teď mocně v struny živlů udeřte
 a hromy hlubin probuďte.
 
 Svist větrů zbuďte,
 ať synové Urizenovi mne se závistí zří.
 Všech životních duchů se chopte, vpojte
 v zvuk našich strun jejich švitorný ples!
 Vše sladké a živné na zemi spojte
 nám v rozkoš, ať můžeme píti víno Losovo perlivé.
 A smějme se válce a námah
 a starostí nedbejme,
 neb v hodinách šťastných vracejí se radostné noci a dni.
 
 Vstaň, Orku, z hluboké skrýše své!
 Vstaň Enitharmonin nejstarší!
 A na hlavu ti vložíme věnce z rudého révoví;
 neb spoután jsi teď
 a chtěl bych tě vidět v chvíli blaha, prvorozený můj!“
 
 Vstal hrozný démon obklopený ohněm rudých hvězd,
 jež vířily kolem nesmrtelníka v kruzích zuřivých.
 
 Pak Enitharmon sestoupila v rudou jeho zář;
 tak mluvil k dětem její hlas a z nebes zněl ozvěnou:
 
 „Noc přišla, kdy Enitharmon zaplesá!
 A koho zavolám, koho pošlu teď,
 by půvabná žena měla vládu a moc?
 
 Sem, Rintro a Palamabrone, volám vás!
 Nuž, povězte lidem, že láska k ženě je hřích;
 že život věčný čeká červy šedesáti zim
 tam v alegorickém obydlí, kam bytí nevešlo.
 A všechnu radost zapovězte a dívka ať od dětství
 stře sítě po skrytých cestách všech.
 Mdlá víčka má klesají k večeru; mé blaho je nedávné.
 
 Vstaň, Rintro, můj nejstarší, jejž nikdo nepředčí, jenom Ork!
 Lve Rintro, zuřivost svou vypusť z temných lesů svých!
 A Palamabrona, rohatého kněze, jež skáče po horách,
 mi přiveď a tichou Elynittrii s lukem stříbrným.
 Kde skryl jsi, Rintro, nevěstu svou?
 Zda v stínech pouště lká?
 Ach, přiveď, Rintro, Okalythronu půvabnou, žárlivou.
 
 Vstaň, synu, bratry své všecky přiveď, ty králi ohnivý!
 Ty kníže slunce! Vidím tě a nesčíslný tvůj rod;
 je jich tolik jak letních hvězd;
 svou zlatou hřívou bujně třesou,
 tvé oči se těší silou, ó, Rintro, králi zuřivý!“
 
 A Enitharmon spala
 pak osmnáct set let. A člověk byl snem!
 Noc přírody a její harfy beze strun!
 A spala za jejího nočního zpěvu
 snem ženy osmnáct set let.
 
 Stíny mužů v tlupách větrem se vznášejí
 a dělí evropské nebe,
 až anděl Albionu, oběť ran vlastních, prchá s tlupou svou.
 Mrak prudce se žene v břeh Albionu,
 pln nesmrtelných démonů budoucnosti
 a zdrcení andělé Albionu k radě se scházejí;
 mrak prudce se žene na radní dům a dolů
 se řítí na hlavu andělů.
 A hodinu leží pohřbeni té síně troskami;
 když ze slaných vod však vcházejí hvězdy, v mukách vstávají,
 v mlh kalném víru, v stínu hrůz těch dob, kde zuří boj.
 
 A s myslí zmatenou vstali z trosek skvělých a mlčíce
 šli za králem ohnivým (...)
(......)