Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Střed zimy byl, když tajemné dítě z bran východu věčného dne se snášelo dolů, přestala válka, vojska veškerá jak stíny prchala zas zpátky do domovů svých. A Enitharmon zřela své děti zvedat se dokola - jak perlové mraky v křišťálovém domě se scházely; Los, vládce měsíce, z noci klidné se těše, promluvil a zástup synů ohnivými křídly zamával: „Zas noc, kdy Urthona si odpočívá, přišla dnes a Urizen pout zbavený se v dálném severu jako meteor skví. Teď mocně v struny živlů udeřte a hromy hlubin probuďte. Svist větrů zbuďte, ať synové Urizenovi mne se závistí zří. Všech životních duchů se chopte, vpojte v zvuk našich strun jejich švitorný ples! Vše sladké a živné na zemi spojte nám v rozkoš, ať můžeme píti víno Losovo perlivé. A smějme se válce a námah a starostí nedbejme, neb v hodinách šťastných vracejí se radostné noci a dni. Vstaň, Orku, z hluboké skrýše své! Vstaň Enitharmonin nejstarší! A na hlavu ti vložíme věnce z rudého révoví; neb spoután jsi teď a chtěl bych tě vidět v chvíli blaha, prvorozený můj!“ Vstal hrozný démon obklopený ohněm rudých hvězd, jež vířily kolem nesmrtelníka v kruzích zuřivých. Pak Enitharmon sestoupila v rudou jeho zář; tak mluvil k dětem její hlas a z nebes zněl ozvěnou: „Noc přišla, kdy Enitharmon zaplesá! A koho zavolám, koho pošlu teď, by půvabná žena měla vládu a moc? Sem, Rintro a Palamabrone, volám vás! Nuž, povězte lidem, že láska k ženě je hřích; že život věčný čeká červy šedesáti zim tam v alegorickém obydlí, kam bytí nevešlo. A všechnu radost zapovězte a dívka ať od dětství stře sítě po skrytých cestách všech. Mdlá víčka má klesají k večeru; mé blaho je nedávné. Vstaň, Rintro, můj nejstarší, jejž nikdo nepředčí, jenom Ork! Lve Rintro, zuřivost svou vypusť z temných lesů svých! A Palamabrona, rohatého kněze, jež skáče po horách, mi přiveď a tichou Elynittrii s lukem stříbrným. Kde skryl jsi, Rintro, nevěstu svou? Zda v stínech pouště lká? Ach, přiveď, Rintro, Okalythronu půvabnou, žárlivou. Vstaň, synu, bratry své všecky přiveď, ty králi ohnivý! Ty kníže slunce! Vidím tě a nesčíslný tvůj rod; je jich tolik jak letních hvězd; svou zlatou hřívou bujně třesou, tvé oči se těší silou, ó, Rintro, králi zuřivý!“ A Enitharmon spala pak osmnáct set let. A člověk byl snem! Noc přírody a její harfy beze strun! A spala za jejího nočního zpěvu snem ženy osmnáct set let. Stíny mužů v tlupách větrem se vznášejí a dělí evropské nebe, až anděl Albionu, oběť ran vlastních, prchá s tlupou svou. Mrak prudce se žene v břeh Albionu, pln nesmrtelných démonů budoucnosti a zdrcení andělé Albionu k radě se scházejí; mrak prudce se žene na radní dům a dolů se řítí na hlavu andělů. A hodinu leží pohřbeni té síně troskami; když ze slaných vod však vcházejí hvězdy, v mukách vstávají, v mlh kalném víru, v stínu hrůz těch dob, kde zuří boj. A s myslí zmatenou vstali z trosek skvělých a mlčíce šli za králem ohnivým (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky