Michail Bulgakov
překlad: Alena Morávková

BÍLÁ GARDA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

19

Peturra a jeho vláda ve městě trvala třiapadesát dní. Nad domem Turbinových se přehnal zasněžený leden 1919, spoutaný ledovými řetězy, a potom únor, rozvichřený vánicemi.

Druhého února přecházela po bytě Turbinových černá postava s vyholenou hlavou v černé hedvábné čepičce. Byl to zmrtvýchvstalý Turbin. Hodně se změnil. Na tvářích a v koutcích úst zřejmě trvale uvízly dvě vrásky, měl zažloutlou, průsvitnou pleť a kruhy pod hluboko zapadlýma očima, trvale zasmušilýma, bez úsměvu.

Dobelhal se do salonu a stejně jako před sedmačtyřiceti dny pozorně naslouchal, nos přilepený na sklo. Přesně jako tenkrát, kdy se v oknech míhaly žhavé jazýčky a kolem ležel sníh jako ve vzpomínané opeře, duněla děla. Svraštil čelo, opřel se celým tělem o hůl a vyhlížel ven. Dny se jakoby zázrakem prodlužovaly a světla přibývalo, třebaže venku řádila metelice, rozcupovaná v miliony pírek.

Pod hedvábnou čepičkou kolovaly vážné, jasné a neveselé myšlenky. Hlava se zdála lehká jako prázdná krabice posazená na ramena, a myšlenky se dobývaly dovnitř zvenčí, jedna přes druhou, jak se jim zachtělo. Turbin se radoval ze samoty a vyhlížel ven…

Peturra… Nejpozději dnes v noci všecko skončí a bude po Peturrovi… A existoval vůbec? Nebo se mi to všecko jenom zdálo? To nikdo neví a nedá se to zjistit. Larionek je sympatický mládenec. Ani trochu nepřekáží, naopak, těžko bychom se bez něj obešli. Měl bych mu poděkovat za všecku péči… A Šervinskij? Čert aby se v něm vyznal… mimochodem ženské jsou jen pro zlost… Jelena se s ním dá určitě dohromady, to je bez debaty… Co vlastně na něm vidí? Že by hlas? Což o to, hlas má jako zvon, ale zpěváka může Lena poslouchat, aniž by si ho brala za muže, nemyslíte? Ostatně, na tom nezáleží. A na čem vlastně záleží? Ano, Šervinskij říkal, že mají na čepicích rudé hvězdy… Možná že bude ve městě horko… hm… hm… Tak tedy dnes v noci… V tuhle chvíli už asi po ulicích drkotají muniční vozy… Nicméně tam přes den zajdu a vrátím vypůjčený kabát… Cink! Chyťte ho!… Jsem vrah. Omyl, zabil jsem v boji. Možná že jenom zranil… S kým asi žije? Kdo je její muž? Cink! Malyšev… Kde je mu konec? Jako by se do země propadl. A Maxim… Alexandr První?

Myšlenky plynuly proudem, ale náhle je přetrhl zvonek. V bytě nikdo nebyl, jen Aňuta, všichni se rozběhli do města a snažili se do setmění všecko obstarat.

„Jestli je to pacient, ať jde dál, Aňuto.“

„Prosím, Alexeji Vasiljeviči.“

Kdosi stoupal s Aňutou do schodů, v předsíni odložil zimník s kozím límcem a vešel do salonu.

„Račte,“ vybídl Turbin návštěvníka.

Z křesla se vymrštil hubený mladík v šedivé vojenské blůze, s nezdravě žlutou pletí a soustředěným pohledem kalných očí. Turbin v bílém plášti ustoupil a pustil ho před sebou do ordinace.

„Posaďte se, prosím. Čím vám mohu posloužit?“

„Mám syfilis,“ přiznal se chraplavě pacient a upřel na Turbina zakaboněný pohled.

„Už jste se někdy léčil?“

„Ano, ale chybně a nedbale. Moc to nepomáhalo.“

„Kdo vás ke mně poslal?“

„Farář (...)

(......)