Michail Bulgakov
překlad: Alena Morávková

BÍLÁ GARDA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

20

Veliký a strašný byl rok léta páně 1918, ale rok 1919 byl ještě strašnější.

V noci z druhého na třetího února před Řetězovým mostem na Dněpru vláčeli dva kozáci po sněhu neznámého muže v rozedraném, černém zimníku. Měl sinalý, krví zalitý obličej a vedle něj běžel velitel kureně a tloukl ho vytěrákem po hlavě. Hlava neznámého klinkala ze strany na stranu, ale muž nekřičel, jenom vzdychal. Vytěrák se svištivě, ostře zařezával do cárů kabátu a po každém úderu se ozvalo chraptivé:

„Aáá!“

„Svině židovská!“ hulákal nepříčetně velitel, „měli by tě postavit ke zdi a odstřelit! Já ti dám, schovávat se jako krysa! Já ti ukážu! Cos dělal za hromadou? Špione!“

Ale zkrvavený neodpovídal. Rozlícený velitel vyrazil dopředu a rozmáchl se, až kozáci uskočili. Špatně si vypočítal vzdálenost a vytěrák dopadl přímo na hlavu raněného. Cosi v ní hrklo, zaškubalo, chlapík zatápal rukou a svalil se bez hlesu na bok. Druhou široce rozpřáhl, jako by chtěl nabrat plnou náruč udusané mrvy. Křečovitě sevřené prsty se zaryly do špinavého sněhu. Několikrát sebou zazmítal v temné kaluži a zůstal nehybně ležet.

Nad ním zlostně syčela elektrická lucerna a kolem se míhaly vyplašené stíny kozáků s ohony na čepicích. Nahoře se černala obloha se skotačivými hvězdami.

V okamžiku, kdy neznámý vypustil duši, hvězda Mars nedaleko města nad Slobodkou se náhle v mrazivé výši s ohlušujícím rachotem rozprskla a vyšlehl z ní plamen.

Černá moskevská dálka se divoce rozehřměla a níž, těsně nad střechami, pohřbenými pod sněhem, pukla druhá hvězda.

Modrá hajdamácká divize spěšně opustila most, zamířila k městu a víckrát se neukázala.

Za ní pádil jako vlčí smečka kureň Kozyra-Leška na zkřehlých koních a kodrcala polní kuchyň… přehnaly se jako zlý sen… Zbyla pouze mrtvola žida u mostu, zdupané chomáče sena a koňské koblihy.

Jenom mrtvý dokazoval, že Peturra nebyl mýtus a že skutečně existoval… Cink! Cililink!… Kytara, Turek, tepaná lucerna v Bronné… dívčí copy, které zametaly sníh, střelba, zvířecí ryk po nocích a mráz… to všecko byla skutečnost.

Šel by Hrycko do roboty, ale má roztrhaný boty…

A jaký to všecko mělo vlastně smysl? To vám nikdo nevysvětlí. Kdo zaplatí za všecku tu krev? Nikdo. Znovu roztaje sníh, vyraší mladá ukrajinská tráva a pokryje zemi… Vzejde bujné osení… Nad obilnými lány se rozechvěje horký vzduch a deště spláchnou všechnu krev. Krev na zlatě rudých polích je laciná a nikdo ji nevykoupí. Nikdo.

* * *

Hned navečer rozpálili do ruda zaandamské kachlíky a kamna sálala do pozdní noci. Ze zaandamského tesaře smyli nápisy, takže zbyl jenom jediný:

Len… mám lístek na Aid…

Dům na Alexejevském vršku už dávno dřímal v teple pod čepicí bílého generála. Za staženými záclonami kroužil sen ukrytý v rozkomíhaných stínech.

Venku uchopila pevně otěže vlády mrazivá noc a neslyšně plula nad zemí. Na obloze dováděly hvězdy, střídavě se scvrkávaly a nafukovaly, nejvýš zářil rudý, pěticípý Mars.

V teplých pokojích se zabydlely sny.

Turbin (...)

(......)