Michail Bulgakov
překlad: Alena Morávková

BÍLÁ GARDA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

5

Ale zčistajasna se na obrovské šachovnici objevila třetí síla. Špatný a nezkušený hráč se obvykle ohradí šikem pěšců před nebezpečným partnerem (mimochodem pěšci se nápadně podobají Němcům v přílbách) a ostatní figurky seskupí kolem krále. Avšak lstivá protivníkova královna nečekaně proniká z boku, vpadne do týlu, zneškodní pěšce i koně a hrozí šachem; za ní prudce útočí střelec, zákeřným manévrem se blíží koně, mizerný hráč je v úzkých a jeho dřevěný král dostává mat.

To všechno se událo rychle, ale ne zcela nečekaně; některé náznaky dávaly tušit vývoj událostí.

Když jednou v máji procitlo město do nového dne, zářivé jako perla vsazená do tyrkysu, když se slunce vyhouplo nad hetmanovou říší, občané se jako mravenci vyrojili za svou prací a ospalí příručí s rachotem vytahovali rolety obchodů, rozlehlo se městem hrozivé, zlověstné dunění. Byl to zvláštní zvuk – ani děla, ani hrom, ale přitom tak silný, že všechny špehýrky se rozlétly dokořán a skla zadrnčela. Vzápětí se dunění opakovalo – prolétlo znovu celým horním městem, jako těžká vlna se přelilo na Podol a doznívalo za modrým Dněprem směrem k Moskvě. Lidé se probudili a na ulicích propukl zmatek. Rostl každým okamžikem, protože z Pečerska se sbíhali do města ranění a zděšeně, pronikavě naříkali. Třetí výbuch byl tak silný, že vyrazil okna v pečerských domech a roztřásl půdu pod nohama.

Ženy ve spodničkách vybíhaly na ulici a zoufale hořekovaly. Brzy se zjistilo, odkud se ozývají ty strašné rány: z Lysé hory nad městem, kde těsně nad Dněprem byly obrovské sklady střeliva a prachu. To všechno vyletělo do povětří. Pět dní žilo město v hrůzném očekávání, že je z Lysé hory zaplaví jedovaté plyny. Ale exploze přestaly, plyn se neobjevil, na zraněné se zapomnělo a město získalo svůj každodenní mírový vzhled, až na jedno pečerské nároží, kde se zřítilo několik domů. Německé velení zahájilo samozřejmě přísné vyšetřování, ale o příčinách výbuchu se pochopitelně ve městě nic podstatného nedověděli. Ovšem, mluvilo se ledacos:

„Sklady vyhodili francouzští špioni.“

„Kdepak, tohle provedli bolševici“

Nakonec se na celou záležitost zapomnělo.

Ke druhé události došlo v létě, kdy na městské sady a aleje padal horký prach, město hřmělo a hučelo a němečtí důstojníci konzumovali moře sodovky. Bylo to opravdu zázračné znamení!

V Nikolajevské ulici, zrovna tam, kde se scházeli hazardní hráči, zabili za bílého dne vrchního velitele německé armády na Ukrajině polního maršála Eichhorna, nedotknutelného a pyšného generála, strašného ve svém majestátu, zástupce samého císaře Viléma. Zabil ho samozřejmě dělník a jak se dalo čekat, socialista. Na druhý den po jeho smrti pověsili Němci nejen vraha, ale také kočího, který ho přivezl na místo činu. To všechno už sice slavného generála nevzkřísilo, ale sama událost zvířila v chytrých hlavách pozoruhodné úvahy o pozadí události. A tak jednou navečer seděl Vasilisa u otevřeného okna a popíjel čaj s citronem; rozpařen horkým douškem rozepjal si (...)

(......)