Michail Bulgakov
překlad: Alena Morávková

DIVADELNÍ ROMÁN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6
Katastrofa

Tahle kapitola bude patrně ze všech nejkratší. K ránu jsem ucítil mrazení v zádech. To se opakovalo. Stočil jsem se do klubíčka a vlezl celý pod pokrývku. Přešlo to, ale jen na chvíli. Najednou mě polilo horko a pak mnou zalomcovala zimnice, až mi drkotaly zuby. Měl jsem doma teploměr. Ukázal 38,8. Vypadalo to, že jsem onemocněl.

Už svítalo a já se pokoušel usnout. Na to ráno dodnes vzpomínám. Sotva zavřu oči, naklání se ke mně obrýlená tvář a brebentí: „Vem ho k sobě,“ A já pořád jen opakuju: „Ne, nevezmu.“ Buď se mi o vousáči z Tetkoviček zdálo, nebo se skutečně ubytoval v mém pokoji. Přitom nejstrašnější bylo, že naléval koňak sobě, ale pil jsem já. Paříž mi připadala naprosto nesnesitelná. Velká opera a v ní kdosi dělá dlouhý nos. Schová ruku do kapsy, vytáhne a zase ji schová. Schová, vytáhne…

„Chci říct pravdu,“ mumlal jsem, zatímco se za potrhanou nevypranou záclonou rozednilo, „plnou pravdu. Včera jsem viděl nový svět a bylo mi trapně. Nechci s ním mít nic společného. Je mi cizí. Protiví se mi! Ale o tom ani muk! Psst!“

Rty mi kupodivu rychle okoraly. Nevím, proč jsem vedle sebe položil knížku. Snad jsem chtěl číst, ale nepřečetl jsem ani řádku. Hodlal jsem si změřit teplotu, ale neudělal jsem to. Teploměr ležel na židli u postele, ale já měl pocit, že pro něj musím někam jít. Pak všecko splynulo. Vzpomínám na tvář kolegy z Paroplavby, ale lékařův obličej mi vypadl. Zkrátka byla to chřipka. Pár dní jsem tonul v horečkách a konečně teplota klesla. Už jsem neviděl Champs Elysées a nikdo neplival cizí dámě na klobouk. Paříž se už nerozpínala na sto verst.

Dostal jsem chuť k jídlu a dobrá sousedka, mistrova žena, mi uvařila bujon. Pil jsem z šálku s uraženým uchem a přitom jsem četl své dílo. Ale po deseti řádkách jsem toho nechal.

Asi za dvanáct dní jsem se uzdravil. Bylo mi divné, že mě nenavštívil Rudolfi, (...)

(......)