Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola dvanáctá

Co jeden kozák D. Quijotovi a jeho společníkům vyprávěl.

V tom k nim přišel jiný mladík, který jim ze vsi potravu přinášel, a pravil: Víte-li pak, bratři, co ve vsi se stalo?

Jak bychom to mohli vědět? odpověděl mu jeden z nich.

Tedy vězte, vyprávěl příchozí, že dnes ráno onen pověstný a učený pastýř Chrisostom umřel a povídá se, že od lásky k oné čertové holce Marcelle, dceři bohatého Quillerma, která v pastýřských šatech po těchto horách se potlouká.

Marcellu myslíš? pravil jeden.

Ano tu, odpověděl kozák; a to je to nejpěknější, že on ve své poslední vůli nařídil, aby pod šírým nebem, jako pohana, a sice pod skalou tam u studánky vedle korkového dubu, jej pochovali. Pravíť se, a on sám to také povídal, že to je to samé místo, kde ji ponejprv uviděl. Mimo to prý také ještě jiných podobných věcí nařídil, které ale úřad nechce dát vyplnit, proto že mu se zdají býti pohanskými. Na to ale nejdůvěrnější přítel jeho, student Ambrosio, který s ním též za pastýře se přestrojil, naléhá, aby všecko na vlas se vyplnilo, jak byl Chrisostom poručil, nad čímž celá ves je pobouřena. Ale, jak se praví, stane se konečně, jak Ambrosio a ostatní jeho přátelé pastýři chtějí, a zejtra ho budou s velikou slávou tam, co jsem pravil, pochovávat. Myslím, že to bude pěkné podívání; já aspoň neopomenu jít tam se podívat, kdybych i věděl, že ani zítra do vsi se nedostanu.

To my také uděláme, pravili na to kozáci, a vrhneme kostky, kdo bude mít za nás všecky kozy hlídat.

Dobře máš, Pedro, řekl jeden z nich; avšak této opatrnosti nebude zapotřebí, nebo já zde za všecky zůstanu. Nepřičítejte to mi k zásluze anebo mé malé zvědavosti, nýbrž tomu, že jsem jsi nedávno zarazil trn do nohy a proto jít nemohu.

My ti za to přece děkujeme, řekl na to Pedro.

D. Quijote prosil Pedra, aby mu pověděl, kdo byl onen nebožtík a ta pastýřka; načež mu Pedro pravil, že, co on ví, byl zemřelý syn bohatého muže z jedné dědiny v těchto horách, který v Salamance mnohá léta studoval a konečně v domnění, že již jest dost učený a vycvičený, domů se navrátil. Zvláště povídali o něm, že dobře znal hvězdářství a všecko, co na nebi se sluncem a měsícem se děje, a on nám také v skutku vždycky s jistotou elypse slunce i měsíce předpovídal.

Eklypse jmenuje se to, příteli, a nikoliv elypse, když se tyto dvě největší hvězdy zatmí, pravil D. Quijote. Však Pedro nedav se touto maličkostí vytrhovat, povídal dále: Také uměl předpovídat, bude-li rok sírný, nebo neúrodný.

Žirný chceš říci, příteli, namítl D. Quijote.

Žirný, nebo sirný je všecko jedno, odmítl na to Pedro. Slovem, jeho radou otec i přátelé, kteří mu věřili, velice zbohatli, protože dělali, co on radil. Říkával: Tento rok sijte ječmen, přes rok se povede olej, a po tři následující léta nesklidí se ničeho.

Umění to se jmenuje astrologie, pravil D. Quijote.

Já nevím, jak mu říkají, ale to vím, že on to všecko, ba ještě více, věděl. Konečně za několik měsíců, co byl přišel ze Salamanky, (...)

(......)