Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola třináctá

Končí se povídka o pastýřce Marcelle s jinými příhodami.

Ale sotva že počal den na pavlán východu vystupovat, vstali kozáci a šli D. Quijota zbudit, míní-li přece na ten znamenitý pohřeb Chrisostomův jet se podívat, oni že jej tam provodí. D. Quijote, jehož jedinou žádostí to bylo, vstal a poručil Sanchovi, aby osedlal a záhy se přichystal, což on s velikou pílí učinil, načež záhy všickni cestu nastoupili.

I nebyli ještě ani čtvrt míle urazili, an na jednom rozcestí spatřili, že asi šest pastýřů, v černé kožichy oděných a s cipřišovými a břečtanovými věnci na hlavách k nim se blíží. Každý z nich měl velikou hůl v ruce, a spolu s nimi přijížděli též dva zemani na koních, dobře na cestu upraveni, s třemi ještě pacholky pěšky je provázejícími. Když se spolu sešli, pozdravili se zdvořile a jedni druhých, kam jdou, se tázali; šli všickni na pohřební místo a tudy pospolu.

Jeden z jízdných dal s druhým se do řeči a pravil mu: Tuším, pane Vivaldo, bude nám to za to stát, že se pozdržíme a na ten podivný pohřeb podíváme. Bude to jistě něco obzvláštního; nebo ti pastýři nám jak o nebožtíkovi pastýřovi tak o vražedlnici pastýřce divy vyprávěli.

Tak i mně se zdá, pravil na to Vivaldo, a mohu říci, žebych si nic z toho nedělal, kdybych k vůli tomu čtyry dni se omeškal.

Don Quijote se jich ptal, co byli o Marcelle a Chrisostomovi slyšeli.

Jeden z cestujících pravil, že když s těmito pastýři se setkali a v tom smutečném obleku je viděli, jich se ptali, za jakou příčinou byli tak se ustrojili. Jeden z nich prý jim to pověděl a divy vyprávěl o kráse jakési pastýřky jmenem Marcelly, o množství milovníků, kteří o ni se ucházeli, a o smrti onoho Chrisostoma, na jehož pohřeb prý právě jdou. Slovem pověděl vše, co byl již D. Quijote od Pedra slyšel.

Rozmluva tato přestala a jiná se začala, načež onen, jenž Vivaldo se jmenoval, D. Quijota se ptal, jaká příčina jej pohnula, že tak ozbrojen pokojnou zemí jezdí.

Don Quijote mu na to odpověděl: Zákon mého řádu nedopouští a nedovoluje mi jinak jezditi. Skvostný oděv, pochoutky pohodli jsou vynalezeny toliko pro rozmařilé dvořáky; ale obtíže, nepokoj a zbroj sluší se těm, jež lidé dobrodružnými rytíři nazývají. A k těm já, ač nehodný a nejmenší z nich, náležím.

Když to uslyšeli, museli všickni za blázna jej uznati, načež Vivaldo, aby ještě více o tom se přesvědčil a seznal, jaký to způsob bláznovství jest, dále se ho ptal, co těmi dobrodružnými rytíři míní?

Nečtli jste, V. Milosti, odpověděl D. Quijote, historii a dějiny anglické, kde se jedná o slavných činech krále Artura, jejž my ve španělském jazyku Artušem nazýváme, a o kterém jest dávná pověst a po celém království anglickém obecná, že neumřel, ale v krkavce se proměnil a po čase opět přijde a znovu království a žezlo ujme? A odtud také pochází, žeby podnes žádný Angličan krkavce nezabil. Za času onoho krále tedy jest založen slavný rod rytířů kulatého stolu a bezpochyby také milostný příběh rytíře Dona (...)

(......)