Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola devatenáctá

O moudré rozmluvě Sanchově s pánem jeho a dobrodružství jejich s mrtvým tělem s jinými znamenitými příhodami.

Mně se zdá, pane, že všecky nehody, které tyto dny nás potkaly, jsou nejspíše trestem za hřích, jehož V. Milost se dopustila, protože nevyplnila slib, nejísti totiž chleba na stole aniž kochati se s královnou a tak dále, co V. Milost splniti slíbila, pokud nedobude oné přílbice Mambrinovy, anebo jak Len Mór se jmenuje, na jehož jmeno si nemohu zpomenout.

Máš pravdu Sancho, pravil Don Quijote; ale, abych ti pravdu řekl, já na to zapomněl a můžeš také být jist, žes proto na tu houpačku přišel, žes po celý čas ten mne na to neupamatoval. Však já za to učiním pokání, nebo v našem rytířském řádu dá se opět všecko napravit.

Copak jsem já také něco přisáhal? odpověděl Sancho.

To nic nedělá, žes nepřisáhal, pravil D. Quijote; ale já vidím, že nejsi tuze jist, abys také něco neutržil a, buď si to již tak neb onak, nebude na škodu, když nějakým prostředkem se opatříme.

Je-li tedy tomu tak, odpověděl Sancho, hleďte, V. Milosti, abyste zas na to nezapomněl, jako na onu přísahu; nebo snad by pak zase ty obludy napadla chuť, semnou ještě jednou si zahrát a možná i s V. Milostí, kdyby uviděly, že jste tak zatvrzelý.

U této a podobné rozmluvě zastihla je noc u prostřed silnice, aniž měli neb viděli místa, kde by lze bylo přenocovati; a co při tom bylo nejhorší, že hladem mřeli, protože s tlumokem o celou svou špíži a zásobu přišli. K úplnému dovršení jejich bídy potkalo je dobrodružství, které bez klamu a v skutku také tak vypadalo, jelikož noc hezky tmavá byla nastala. Oni nic méně dále cestovali, protože Sancho myslil, an to byla silnice královská, že na jednu nebo dozajista na tři míle hospodu na ní naleznou.

Tímto tedy způsobem, za temné noci, Sancho hladov a pán při největší chuti, spatřili, že tou samou cestou, kudy jeli, veliké množství světel k nim se blíží, kterážto nejinak, než jako pohyblivé hvězdy, vypadala. Sancho se leknul, když je uhlídal, a samému D. Quijotu bylo nějak divně; jeden cuknuv ohlávkou svého osla, druhý uzdou svého koně, zůstali státi a pátrali, coby to as bylo. I viděli, že světla k nim se blíží a čím dále tím větší vypadají, což vida Sancho jako osyka tetelit se počal. Také D. Quijotovi vlasy na hlavě vstávaly, on ale brzy se zmužil a pravil:

Sancho! to bude bez pochyby nějaké hrozné a nebezpečné dobrodružství, kde bude třeba, abych všecku svou sílu a udatnost okázal.

O já ubohý! zvolal Sancho; jsou-li to zase, jak se mi zdá, dobrodružná strašidla, kde vezmu hřbet, abych to vydržel.

Ať si to jsou strašidla sebe mocnější, pravil D. Quijote, já nedopustím, aby ti za vlas ublížili; nebo když předešle svou kratochvíli s tebou prováděli, stalo se to proto, že jsem nemohl zeď do dvora přelezti. Nyní ale jsme pod šírým nebem, kde já dle libosti budu mečem moci máchati.

A co, jestli vás přičarujou a ochromí, jako to prve udělali, pravil Sancho, co to bude platno, jste-li (...)

(......)