Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola třicátá sedmá

Pokračování příběhu slavné infantky Micomicony mimo jiné utěšené příhody.

To všecko Sancho poslouchal a sice s nemalým vnitřním zármutkem, vida, že jeho naděje na vladařství mizí a v nivec se rozplývají a že krásná princezna Micomicona v Doroteu se proměnila a obr v D. Fernanda se obrátil, an zatím pán jeho dobře spí a o celé příhodě ničeho neví. Dorotea nemohla posud ještě se přesvědčiti, zdali štěstí, které ji potkalo, toliko pouhý sen jest, totéž myslil si Cardenio a také Luscindě jinak se nevedlo. D. Fernando vzdával díky nebesům za milost, kterou mu byla prokázala a že z onoho zamotaného bludiště, v němž by málem o svou čest a duši byl přišel, jej vysvobodila; a konečně všickni, co jich v hospodě bylo, nad šťastným koncem tak zapletených a zamotaných událostí se radovali. Farář, jakožto muž rozšafný, udělal na to vše pořádný výklad a každému k dosažení štěstí blahopřál. Nejradši ale ze všech byla hospodská, protože Cardenio a farář jí slíbili, že všecka útrata a škoda, kterou jí byl D. Quijote spůsobil, jí hojně bude nahražena. Jediný Sancho Pauza byl, jak jsme již pravili, smuten a zkormoucen. Přišed s truchlivou tváři k svému pánu, který právě byl se probudil, pravil: Nyní můžete, pane truchlivé podoby, s Pánem bohem zůstat spát, beze starosti, že budete muset s obrem bojovat, aneb princezně království vydobyt; nebo už je to všecko uděláno a hotovo.

To si také myslím, odpověděl D. Quijote; vždyť jsem měl s tím obrem tak ukrutnou a strašlivou bitvu, že snad už jak živ takovou nebudu mít. Ale já mu konečně jednou ranou, bác! hlavu na zem srazil a z ní teklo tolik krve, že po zemi potoky se lily, jakoby to voda byla.

Jakoby to červené víno bylo, rcete raději V. Msti, odpověděl Sancho; nebo musím Vám říci, pakliže to nevíte, že ten nebožtík obr jest proťatý měch a ta krev šest arrob červeného vína, které v jeho vnitřnostech bylo, a tu hlavu a všecko to aby čert vzal.

I copak to povídáš, ty blázne, odvětil na to D. Quijote; což jsi pozbyl rozumu?

Jenom vstaňte, V. Msti, pravil Sancho, a uhlídáte, jak jste tu řádil, a jak budeme muset platit; uvidíte, že ta královna se proměnila v jakousi obyčejnou dámu, která se Dorotea nazývá, mimo jiné příhody, které až uhlídáte, zajisté se podivíte.

Pranic se nepodivím, odpověděl D. Quijote; nebo, pamatuješ-li se dobře, když jsme tu předešle byli, pravil jsem ti, že všecko, co se zde děje, jsou samé čáry a nyní to také nebude nic jiného.

Já bych tomu všemu věřil, odpověděl Sancho, kdyby také moje houpačka byla něčím takovým bývala; ale já jsem viděl hospodského, který podnes tu jest, jak poslamku za cíp drží a mne do oblak vyhazuje, že bylo milo se dívat až k popukání. A když člověk i osoby zná, myslím si, ačkoliv jsem sprostý a ledajakýs chlap, že to nebyly žádné čáry, nýbrž skutečná mela a samé neštěstí.

Avšak aťsi, vždyť on nás Pánbůh neopustí, pravil D. Quijote; pomoz mi se obléci, já půjdu ven a podívám se, jaké příhody a proměny tam se staly, (...)

(......)