Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola třicátá osmá

Jedná o podivné úvaze D. Quijota o zbrani a učenosti.

D. Quijote pokračoval řka: Poněvadž jsme začali u učence s chudobou a jejími následky, popatřme, je-li vojín bohatější, a shledáme, že ani sama chudoba nemůže chudší býti, než on; nebo závisí od bídného žoldu svého, který buď pozdě anebo nikdy vyplácen nebývá, neb od toho, co na svou ruku s patrným nebezpečenstvím života a svědomí svého sežene. Mnohdy bývá jeho nahota tak veliká, že rozedraný kabátec mu zároveň košilí i pláštěm bývá a on uprostřed zimy pod šírým nebem ničeho nemá, čím by se ohřál, kromě dechu svých úst, který vycházeje z místa prázdného zajisté proti vší přirozenosti studený býti musí. Avšak počkejte: přijde večer a on bude moci ode všech těchto svízelů denních na loži, které jej očekává, pookřáti a to zajisté, nebude-li on toho sám vinen, úzké nebude; neb jemu třeba toliko dle libosti se natáhnout a směle se povalovati, beze strachu, že prostěradlo potrhá. Nyní ale přijde den a hodina, kde má nejvyššího důstojenství svého povolání dosáhnouti, totiž den bitvy a tu mu nacpou hadrů a třepení do hlavy a obvážou ho, poněvadž nějaká kulka spánky mu projela aneb ruku nebo nohu mu urazila; nestane-li se to ale a Pánbůh jej při zdraví a živobytí zachová, může býti, že zůstane v té samé chudobě, jako dříve byl, a že bude zapotřebí ještě několik srážek a bitek a že bude muset z nich všech co vítěz vyváznouti, aby něčeho se dodělal. Avšak rcete mi, pánové, pakliže jste toho si všimli, oč méně jest těch, jenž na vojně jsou odměněni, nežli těch, co v ní byli zahynuli? Zajisté že mi odpovíte, že tu není žádného porovnání, že nelze mrtvých ani vypočíst, kdežto živoucí odměněni na prstech se dají spočítat. To vše jest při učencích právě naopak neb oni všickni, buďsi to přízní anebo, nechci říci, jakým spůsobem, přece chleba se dopídí, takže voják, ačkoliv jeho namáhání jest větší, mnohem menší odměny dochází. Avšak na to může se odpověděti, že jest mnohem snáze dva tisíce učenců než třicet tisíc vojáků odměniti; nebo oněm se dávají úřady za odměnu, které pouze lidem jejich povolání udíleti se mohou, a tyto nelze jinak odměniti, leč ze jmění pána, jemuž slouží; avšak tato obtíž jest právě novým důvodem mého mínění. Ale pusťme tuto věc mimo sebe, nebotě to bludiště, z něhož východ jest velmi těžký, nýbrž vraťme se k přednosti zbraně nad učeností nazpět; předmět to, jejž nyní uvážiti třeba podle důvodů, jež každá strana ve svůj prospěch uvádí. A tu praví učenost, že bez ní umění válečné by nemohlo se udržeti, ježto válka též má své zákony a jim jest podrobena a zákony ty že od učenosti a učených pocházejí. Na to ale odpovídá umění válečné, že bez něho zákony udržeti se nemohou; nebo jím státy se hájí, království udržujou, města ostříhají, cesty střeží a moře od loupežníků vyklízí; a konečně, kdyby jeho nebylo, bylyby státy, království, monarchie, města, cesty po zemi i po moři v šanc dány všem svízelům a všemu nepořádku, jež válka toliko na čas svého (...)

(......)