Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola čtyřicátá první

Otrok pokračuje u svém příběhu dále.

Neminulo patnáct dní a náš renegát byl již bárku koupil, velmi dobrou, do které přes třicet osob se vejíti mohlo. Aby nyní se ubezpečil a podniku svému nějaké barvy dal, vydal se na cestu do jednoho místa, Sargel jmenem, které dvacet leguí od Alžíru stranou k Oranu leží, kde veliký obchod ve fících se vede. Vykonal tu cestu dva neb třikráte ve společnosti řečeného Tagarina. Tagariny jmenujou se v Berbersku Mórové z Aragonie, mujedary z Granady; v království fézském nazývají mujedary elchy, lid to, jehož král nejvíce k službě ve válce potřebuje.

Pokaždé, když byl se svou bárkou vyploul, přistál v jednom chobotu, který ani tak daleko, coby dvakrát z ručnice dostřelil, vzdálen nebyl od zahrady, kde Zoraida čekala. Tam renegát úmyslně se svými mórskými veslaři přistával, jakoby to činil ze zdvořilosti anebo žertem v tom se cvičil, co později opravdu zamýšlel vykonati, a z té příčiny také vešel do zahrady Zoraidiny, požádat o ovoce. Otec mu je dal, ačkoliv ho neznal; on chtěl také, jak mi později pravil, se Zoraidou mluviti, aby jí mohl pověděti, že jest ten, jenž na můj rozkaz do země křesťanů ji odvézti má, aby byla pokojné a pevné mysli a mu důvěřovala; avšak nebylo mu to možno, neb Mórky nedají se žádnému Móru neb Turku uhlédat, pakliže manžel neb otec jejich to jim neporučí, ač s křesťanskými otroky obcujou a někdy více, než opatrnost dovoluje. Mně by to také bylo starost způsobilo, kdyby s ní skutečně byl mluvil a ona viděla, že podniknutí to v rukou renegáta se nachází; avšak Bůh to jinak zařídil, neb renegát neměl příležitosti, předsevzetí své vyvésti. On viděl nyní, že může do Sargelu a odtamtud plouti a kde mu libo přistáti, že Tagarin, jeho soudruh, zcela dle jeho vůle se řídí, že já jsem již vykoupen a že toliko ještě několik křesťanů k veslům mu scházelo; pravil mi tedy, abych mimo vykoupené, ještě několik jich nalezl, kteří by námi šli, a abych na příští pátek, na který náš odjezd byl ustanoven, je objednal. Když to tak daleko dospělo, promluvil jsem s několika Španěly, vše lidmi silnými a k veslování spůsobilými, a kterým ještě nejvíce dovoleno bylo, z města vycházeti. Bylo to veliké štěstí, že jsem jich tolik shledal; nebo bylo dvacet lodí na plen vyjelo, které všecky veslaře s sebou vzaly a já bych také ani ty nebyl nalezl, kdyby pán jejich toto léto nebyl doma zůstal a byl na plen vyjel, protože na dohotovení jedné galeje čekal, kterou v loděnici měl. Lidem těmto jsem nic neřekl, než aby příští pátek za soumraku jeden po druhém ven se vykradli, na cestě k zahradě Agimoratově se shromáždili, a tam tak dlouho, až já přijdu, čekali. Každému z nich zvláště řekl jsem, aby, kdyby tam nějaké křesťany nalezl, jim jenom řekl, že jsem mu poručil, tam čekati.

Když se to stalo, zbývalo mi ještě něco zaříditi, totiž Zoraidě zprávu dáti, jak daleko jsme byli ve svém podniknutí pokročili, aby nebyla překvapena a se neulekla, když náhle mnohem dříve nás spatří, (...)

(......)