Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola čtyřicátá třetí

V níž se vypravuje roztomilý příběh mezkářův a jiné neobyčejné události v hospodě.

 Já jsem smutný plavec lásky
 A hlubokým mořem jejím
 Vesluju bez vší naděje,
 Že kdy přístavu dosáhnu.
 Při té plavbě jednu hvězdu
 Zdaleka se vidím svítit,
 Spanilejší a jasnější,
 Než jich viděl Palinurus.
 Nevím, kam ona mne vede
 A tak pluju pomatený
 S duší do ní pohrouženou
 Neustále, s lhostejností.
 Nepřístupnost nepovolná,
 Stydlivost neobyčejná
 Jsou mraky, jež mi ji kryjou,
 Když ji oko nejvíc hledá.
 O jasná a krásná hvězdo!
 Světlo tvé jest moje blaho
 Jakmile ty pro mne zajdeš,
 Nastane mi smrti chvíle.
 

Když přišel zpívající k tomuto místu, myslela Dorotea, žeby nebylo dobře, aby Klaru spáti nechala a ona tak pěkný hlas neslyšela; zahýbavši jí tedy několikráte zbudila ji a pravila: Odpusť děvče, že tě budím; neb to činím proto, abys uslyšela krásný hlas, jaký bezpochyby jak živa ještě jsi neslyšela. Klara se probudila celá rozespalá a nemohla spočátku porozuměti, co Dorotea jí praví, a když se jí optala, ona jí znovu to pravila, načež Klara poslouchati počala. Avšak sotva že dva verše uslyšela, které zpívající dále zpíval, an tak velice chvěti se počala, jakoby čtvrtodenní zimnice ji byla uchvátila, a přivinuvši se vroucně k Dorotei pravila: Ach, má milá, drahá slečno! proč jste mne zbudila? nebo byloby to pro mne větším štěstím bývalo, kdybych byla měla oči i uši zavřené a tohoto nešťastného pěvce ani neviděla ani neslyšela.

Co to pravíte, dívko? Vždyť se praví, že zpěvák ten jest mezkař jeden.

Nikoliv, odpověděla Klara, nýbrž majitel statků, ano i srdce mého, tak že mu je nikdo není s to vyrvati, sám-li on od něho neustoupí?

Dorotea se podivila těmto vroucím slovům děvčete a zdálo se jí, že v nich více se jeví, než bylo do tak mladé dívky se nadíti, a tedy pravila: Vy mluvíte, slečno Klaro, tak, že Vám nemohu rozuměti; vyslovte se lépe a řekněte mi, co to mluvíte o statcích a o srdci a o tom pěvci, jehož hlas vám takový nepokoj způsobil? Avšak nyní mi ničeho nepovídejte, neb já bych nerada pro Váš nepokoj zbavila se potěšení, abych neslyšela zpěváka, který, jak se zdá, právě novou píseň začíná.

Tak tedy ho poslouchejte, pravila Doňa Klara a oběma rukama uší si zacpala, nad čímž Dorotea nemálo se podivila; poslouchajíc pozorně zpěváka, slyšela, že takto pokračuje:

 Sladká naděje ty moje,
 Jenžto přese všecky překážky a hráze
 Řídíš pevné kroky svoje
 Po zvolené, nastoupené dráze,
 Nedej nijak se tím lekat
 Vidouc smrt za každým krokem čekat.
 Nikdy nedostalo posud
 Slávy, vítězství se nečinnosti,
 Aniž potkal šťastný osud
 Ty, jenž ve lhostejné ochablosti
 Osudu se podrobili,
 Zmužilosti, smyslů všech pozbyli.
 Láska dary svoje draze
 Prodává — to vůbec dokázáno —
 Avšak za to třikrát blaze
 Tomu, jemuž posléz jich dopřáno;
 A, jak obyčejně bývá,
 Co lacino, to ceny nemívá.
 Lásky vytrvalá píle
 Přemohla již často nemožnosti,
 A tak i já proti (...)
(......)