Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola padesátá

Rozumná hádka, jakou měl D. Quijote s kanovníkem, mimo jiné události.

I toť by bylo krásné! odpověděl D. Quijote, aby ty knihy lhaly, které s dovolením královskym se tisknou, a s jásáním ode všech, velikých i malých, chudých i bohatých, učených i neučených, zkrátka ode všech lidí rozličných stavů a stáří se čítají; vždyť vypravujou zřejmě o otci, matce, vlasti, příbuzných a stáří každého zvláště, udávají místo a den každého skutku, jež vykonali! Upokojte se jen, milý pane, a nerouhejte se tak více; věřte mně, že vám dobře radím, byste se choval co rozumný člověk; čtěte jen ty knihy, a uvidíte, jaké potěšení z nich míti budete. Řekněte jen, může-liž býti větší blahosti, než když se tu líčí, jak se před našimi zraky veliké jezero rozprostírá, plno vařící smůly, v němžto se pohybuje nesčíslné množství hadů, ještěrů, saní a jiných strašných ohnižilů a netvor a tu najednou z prostřed jezera ozval by se žalostný hlas: Rytíři, kdokoli jsi, jenžto žasneš nad tímto hrozným jezerem, chceš-li dobýt pokladu, který spočívá na dně pod těmito černými vlnami, okaž sílu prsou svých a vrhni se do středu tohoto žhoucího proudu; jestliže toho neučiníš, nejsi hoden spatřiti všecky ty divy, ježto se nalézají v sedmi tvrzích sedmi panen jezerních, ležících v úkrytu pod černými vlnami. Sotva že rytíř zaslechne strašný ten hlas, vrhne se ozbrojen, ani na okamžik se nerozmýšleje, poručiv se Bohu a slečně svojí, do prostřed vroucího jezera. Sotva se naděje, octne se na květnatých nivách, kteréž se s krásou elisejskou ani porovnat nedají; zdá se, že nebesa zde jasněji se třpytí, slunce skví se neobyčejným leskem, oku jeví se nad míru příjemná pažit se zeleným stromovím; v uších ozve se lahodný zpěv tisíců pestrých malých ptačat ratolestmi proskakujících; zde spatří potůček, jehož čistá, křišťálová voda hrčí po lesklém kamení podobajícím se zlatým zrnům a perlám skvostným. Dále jeví se umělý vodomet z pestrého jaspisu a skvoucího mramoru, tu zase spatřuje ozdobnou jeskyni složenou z rozličných mušlí, lastur, bílých skořepin hlemejždích, prokládaných dělanými smaragdy tak uměle, že sama příroda zde předstižena jest uměním. Tu náhle spatří pevný hrad, silnou tvrz, nebo skvostný hrad, jehož zdi jsou pouhé zlato, cimbuří z diamantu a brány z hyacintu a vše tak divokrásně sestaveno, že třeba všecko bylo z diamantů, rubínů, perlí, zlata a smaragdů, cena uměleckého zdělání toto vše přesahuje.

A když se toto vše spatří, což vzácnějšího lze spatřit, jako když ze brány hradu vyjde průvod panen, jejichž skvostný oděv a vzácná roucha ani popsati nemohu, kdybych to měl vše povídat jak to v knihách stojí. Ta, která se zdá být nejvznešenější z těchto panen, vezme smělého rytíře, kterýž se byl ve vroucí jezero vrhl, za ruku a odvede jej, anižby slova promluvila, do skvostného hradu či paláce, tam ho dá svléknout do naha, že zůstane, jak jej matka porodila, a vloží ho do koupele vlažné, potom namazán jest vonnými mastmi, oblečen v košili z plátna (...)

(......)