Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola čtyřicátá devátá

Obsahuje rozumnou rozmluvu jakouž měl Sancho Panza s panem Don Quijotem.

Aha! zvolal Sancho, teď Vás tedy mám; to jest, co jsem chtěl vědět. Teď dejte pozor! Neříká se u nás o člověku nemocném a bídném, který nejí, nepije, nespí a na otázky neodpovídá, že je očarován neb že má uděláno? Z toho soudit můžeme, že ti, kteří nejedí, nepijou, nespí a přirozenou potřebu nevykonávají, očarováni jsou; ne ale ti, kterým se chce to vykonat, co byste právě nyní vy rád učinil, kteří jedí a pijou, když mají co, a na otázky náležitě odpovídají.

Pravda, Sancho, odpověděl D. Quijote; ale již jsem ti řekl, že je mnoho druhů očarování a mohlo se také státi, že během doby mnohé čáry a kouzla se změnily a že očarovaní nyní všecko to vykonávají, co také já dělám, a byť to i dříve nebyli dělali; nemůžem tedy proti panujícímu mravu času čeho namítat, tím méně z toho důkaz bráti. Vím a jsem o tom přesvědčen, že očarován jsem, a toho jest mi dosti k upokojení mého svědomí, kteréž by mně muka způsobilo, kdybych věděl, že očarován nejsem a že v této kleci zbaběle a v zahálce vozit se dávám a tím odjímám pomoc svoji lidem, kteří mého přispění a mé podpory snad právě v tuto hodinu na nejvýš potřebujou.

Přece však, odvětil Sancho, byloby pro větší přesvědčení a upokojení lépe, byste se pokusil ujíti ze svého vězení a já vám slibuju k tomu všechnu sílu vynaložit, abych Vám pomohl; pak dostanete se zase na ušlechtilého Rocinanta, jehož mám taktéž za očarovaného, protože tak melancholicky a smutně se vláčí. Až to bude vykonáno, dáme se znovu na dobrodružství a pakli se nám nezdaří, máme ještě vždycky dosti času vlézti do klece a já Vám slibuju co věrný váš podkoní, že se tam dám s Vámi zavřít, potká-li Vás neštěstí, anebo já nemotorný byl a nebyl uhodl, jak věci s námi se mají.

Učiním, jek pravíš, příteli Sancho, dal D. Quijote za odpověď, a zpozoruješ-li jakou příležitost k mému osvobození, tedy tě ve všem uposlechnu; to ale nahlédneš, jak velice jsi na omylu stran příčiny mého neštěstí.

Mezi tímto hovorem dostal se bludný rytíř se svým zbloudilým zbrojnošem až k místu, kde byli již farář, kanovník i lazebník slezli, aby jich očekávali. Vozka vypřáhl voly a nechal je se pásti v příjemném údolíčku, jehož svěžest ony k požitku zvala, kteří nebyli očarovaní, jako D. Quijote, nýbrž tak rozumní a rozšafní, jako jeho zbrojnoš, kterýž prosil pana faráře, aby dovolil D. Quijotu na chvilku z klece vylézti, poněvadž je nebezpečí, že by vězení ztěžka tak čistým zůstalo, jak se sluší na rytíře, jakýmž jeho pán jest.

Pan farář mu porozuměl a pravil, žeby rád žádosti jeho vyhověl, kdyby se neobával, že by jeho pán, jsa na svobodě, opět nových kousků tropit počal a uprchnul tam, kde by ho člověk nikdy více nenašel.

Ručím za to, že tu zůstane! odpověděl Sancho.

A já taktéž, pravil kanovník, zvláště dá-li nám své rytířské slovo, že se nevzdálí, leč bychom mu dovolili.

Dávám slovo své, pravil na to D. Quijote, kterýž byl vše slyšel, (...)

(......)