Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola čtyřicátá osmá

Kde kanovník pokračuje v úvaze o knihách rytířských, mimo jiné věci, které rozumu jeho jsou hodny.

Tak jest, jak V. Milosti pravíte, pane kanovníče, pravil farář; proto zaslouží ostré důtky ti, jenžto posud takové knihy psali beze všeho ohledu na rozumné uspořádání, na umění a pravidla, čímžby v próse právě tak byli mohli se proslaviti, jako oba knížata řecké a latinské poesie se proslavili.

Já aspoň, odvětil kanovník, jsem měl pevný úmysl, sepsati rytířskou knihu, ve které jsem chtěl vše zachovati, o čemž právě nyní jsem mluvil; a abych pravdu řekl, zajisté že jsem také i přes sto archů již napsal a abych zkusil, zdali jsem svého účele dosáhl, sdělil jsem ji jiným lidem, kteří takovéto čtení náruživě milujou, jak rozumným a vzdělaným, tak i nevědomým, kteří toliko v tom potěšení nalézají, když nějaký nesmysl slyší, a oni všickni mi jednohlasně pochvalu projevili. Já ale přece nepokračoval, proto že mi se zdálo, že to jest zaměstnání, které pro můj stav se nehodí, a protože jsem si pomyslil, že jest více bláznů nežli moudrých lidí na světě, a ačkoliv jest mnohem lépe, od několika rozumných býti chválenu, než od mnoha pošetilců haněnu, nechtěl jsem přece pomatenému úsudku ničemné luzy se podrobiti, kterážto nejvíce takovéto knihy čítá. Co ale mi práci tu nejvíce zošklivilo, že jsem i myšlénky na ni se vzdal, byl důvod, který jsem sám si předložil a jejž jsem si vzal z divadelních kusů, které nyní se dávají, a pravil jsem sám k sobě: Ješto divadla, která nyní jsou v obyčeji, jak smyšlená, tak z dějepisu vzatá, všecka, aneb aspoň vetší část jich, jsou patrný nesmysl a věci, které ani hlavy ani paty nemají a obecný lid přece s potěšením je poslouchá a za výborná má, ačkoliv toho velmi jsou daleka, a ješto spisovatelé jejich, jakož i lidé, kteří je představujou, praví, že takovými býti musejí, protože obecenstvo je tak a ne jinak míti chce, a že ti, jenžto látku dle umění vzdělávají, toliko pro znalce píšou, kteří jim rozumějí, a všickni ostatní při jejich uměleckých výtvorech dlouhou chvíli cítí, a že jim je mileji, když od mnohých chleba nabývají, nežli cti od několika: byloby mi konečně s mým spisem také tak se vedlo, žebych byl si prsty uhryzl při šetření pravidel a konečně přece nic jiného nedovedl, než člověk, který kámen nůžkami přistřihuje. Chtěl jsem sice několikráte spisovatele přesvědčiti, že náhled, který mají, mylný jest a že více lidí přivábí a více cti vyzískají, když budou divadla dávat, která dle umění jsou skládána, než oněmi pošetilostmi; avšak oni jsou ve své domnění tak zaryti, že žádný důvod, žádný příklad je z něho vytrhnouti není s to. Pamatuju se, že jsem jednou takovému tvrdohlavci pravil: Nepamatujete se již, že před několika léty ve Španělích tři truchlohry jsou dávány, jež slavný jeden básník té země byl sepsal a které takové byly, že všickni, kdo je viděli, se divili a bavili, jak nevědomí tak také učení, jak lid obecný tak znalci a že hercům tyto tři hry více peněz vynesly, (...)

(......)