Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola čtyřicátá sedmá

Jak podivným způsobem jest D. Quijote de la Mancha očarován mimo jiné znamenité příhody.

Když D. Quijote viděl se v kleci takto zavřena a na káře, pravil: Četl jsem mnoho a znamenitých historií o rytířích dobrodružných; ale nikdy jsem nečetl aniž viděl neb slyšel, žeby rytíře takovýmto způsobem byli vozili a tak pomalu, jak od těchto líných a váhavých hovad dá se očekávati; neb oni vždycky jezdívali povětřím s neobyčejnou rychlostí na šedivém neb černém oblaku neb nějakém ohnivém voze, na hipogrifu aneb jiném podobném zvěru; avšak že mne vezou tu na voze volma, to Bůh je svědek, dělá mi vrtochy. Snad ale možná, že rytířství a okouzlení za našich časů jinak se jeví, než v předešlých stoletích se stávalo, a proto může také být, že, poněvadž jsem novým rytířem a první, který provození zapomenutého již rytířství dobrodružného na se vzal, také se mnou nový způsob kouzel jest vynalezen, kterým okouzlení se vozí. Co o tom myslíš, synu Sancho?

Já nevím, cobych měl o tom mysliti, odpověděl Sancho; protože nejsem v dobrodružných spisech tak zběhlý, jako Vaše Milost; avšak přece bych se opovážil tvrditi a na to přísahati, že tato strašidla, co s námi jsou, nejsou nikoliv katolíci.

Katolíci, můj Bože! zvolal D. Quijote, jak pak mohou být katolíky, ježto jsou to čerti, kteří tato příšerná těla na se vzali, aby to vykonati a mne do tohoto bídného stavu přivésti mohli? O chceš-li se přesvědčiti, že to jest pravda, jen se jich dotkni neb na ně sáhni a uhlídáš, že jejich těla jsou pouhý vzduch, nic skutečného, nýbrž pouhá podoba.

Na mou duši, odpověděl Sancho, já jsem na ně sáhal a tenhle čert, co tu tak nejvíce se vrtí, má jak náleží pevné maso a při tom ještě jinou vlastnost, která velmi jest rozdílná od té, jak mi vždycky o čertech se vyprávělo; nebo jest mi praveno, že všichni sirou a jinými zlými věcmi smrdí, ten ale na půl míle ambrou voní.

Sancho myslil D. Fernanda, kterýžto člověk urozený v skutku tak voněl, jak Sancho popisoval.

Proto se nic nediv, příteli Sancho, odpověděl D. Quijote; nebo musíš vědět, že čerti ledaco umějí a třeba i zápach nějaký na se vzali, přece sami pražádné vůně nemají; neb oni jsou duchové a pakli že voní, nemohou příjemně voněti, nýbrž toliko odporně smrděti, protože jejich obydlí, peklo, všude na nich vězí a oni ve svých mukách nižádného spůsobu občerstvení schopni nejsou; a ješto příjemný zápach vždycky něco radostného a milého jest, nemohou oni nikterak příjemnými věcmi voněti; přichází-li ti tedy, že ten čert, o kterém mluvíš, ambrou voní, buď se mýlíš, anebo on chce tě oklamati, abys jej za řádného čerta neměl.

Takto pán a služebník rozmlouvali a jelikož D. Fernando a Kardenio se obávali, aby Sancho konečně celé nastrojení nevyzradil, an již mu tak velmi na stopě byl: umínili si, z odjezdem pospíšiti a zavolavše stranou hospodského poručili mu, aby Rocinanta osedlal a oslu Sanchovu ohlávku dal, což on také v největší rychlosti učinil. Farář byl zatím již s pochopy (...)

(......)