Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola padesátá první

O tom, co vypravoval pastýř těm, kteří byli s D. Quijotem.

Tři míle odtud leží vesnice malá sic, ale nejbohatší v zdejším okolí; v této vsi bydlel sedlák velmi vážený, avšak byl ctěn více pro svou rozšafnost, nežli pro bohatství. Co jej však nejvíce šťastným činilo, byla krásná, moudrá a ctnostná dcera, takže každý, kdo ji poznal, neb viděl, podivit se musel, kterak ji nebesa a příroda tolika dary obdařila. Již co dítě byla krásna a spanilost její tak se vzmáhala, že v roce šestnáctém byla tvorem nejkrásnějším. Pověst o ní rozšířila se v celém okolí, ba, co pravím? nejen v okolí ale i ve vzdálených městech ano i v paláci královském bylo známo jmeno její, všude se o ní vyprávělo a jako k nějaké vzácnosti nebo k obrazu zázračnému přicházeli lidé, aby ji viděli.

Otec ji střežil, avšak i ona střežila se sama nejlépe, neboť nižádné dvéře, stráže a zámky neuchovají děvče tak, jako vlastní jeho počestnost a mrav. Jmění otcovo a krása dcery pohnuly mnohé domácí i cizí, aby se o ni ucházeli; otec však, kterýž skvostný klenot svůj zadati měl, nemohl mezi všemi ucházeči nikoho zvolit; mezi těmi byl jsem také já, a měl jsem ze všech nejvíce naděje, poněvadž mne otec dobře znal, an z téhož místa pocházím, rodina moje jest bezúhonná, já pak byl mlad, měl jsem jmění a hlava moje nebyla z nejprostších; avšak ještě jeden z téže vesnice s těmitéž nároky ucházel se o ruku její, a to bylo příčinou, že otec rozhodnouti se nemohl, protože viděl, že u každého z nás dcera jeho dobře bude opatřena; aby si konečně pomohl z toho zmatku, řekl k Leandře, dceři své, že to ponechá zcela její vůli, kterého z nás obou si vyvolí, protože jsme si jinak oba zcela byli rovni; z toho by všichni rodiče měli příklad si vzíti, chtějí-li provdati dcery své; nechci tím snad říci, aby se dětem svobodná vůle nechávala v jakýchs špatnostech, nýbrž že se jim má udělat dobrý návrh, dle něhož by potom z vlastní vůle mohli voliti. Nevím, jaké zámysly měla Leandra, ale otec její nás stále zdržoval, předstíraje dívčino mládí a tak nás upokojil, abychom naděje nepozbyli. Můj soupeř jmenuje se Anselmo a já zovu se Eugenio, abyste také věděli jmena osob, kteréž mají účastenství v této tragedii, posud sice neukončené, z níž ale již patrno, že se smutně skončí.

V tom čase přišel do vsi naší jistý Vincente de la Roca, syn sedláka z téhož místa; tento Vincente přišel z Vlach a rozličných jiných zemí, kde sloužil co voják. Co dvanáctiletého chlapce vzal jej s sebou jistý kapitán, když se bral naší vesnicí pochodem; po dvanácti letech navrátil se chlapík v pestrém šatu vojenském všech barev, ověšen kousky křišťálu a nepravými kovovými řetízky; dnes byl oděn tak, zítra jinak, ale všecko bylo samé titěrky beze vší ceny. Sedláci bývají často zlomyslní, a mají-li k tomu dost času, zlomyslnost sama, i pozorovali jej, čítali kus po kuse z jeho okras a klenotů a vypátrali, že má jen trojí celý oděv, rozličné barvy se stužkami a jiným příslušenstvím; měl ale (...)

(......)