Raymond Chandler

ŠPANĚLSKÁ KREV
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(13)

Marcus zarazil vůz a obdivně se zazubil na velký dům, stíněný stromy. "Hezké hnízdečko," poznamenal. "Taky bych tu klidně nějaký čas pobyl!"

Delaguerra pomalu vystoupil z vozu, jako by byl ztuhlý a velmi unavený. Byl prostovlasý a slamák držel pod paží. Levou stranu hlavy měl částeně vyholenou a vyholenou část se stehy mu přikrýval tlustý obvaz z gázy. Zpod obvazu mu směšně vyčuhoval pramínek černých vlasů. Řekl: "Jo, jenže já tu nepobudu, trumbero. Počkej na mě."

Vykročil po kamenném chodníčku, vinoucím se přes palouk. V ranním slunci vrhaly stromy na trávník dlouhé stíny. Dům byl velmi tichý, žaluzie byly stažené a na mosazné klice visel tmavý věnec. Delaguerra nezamířil ke dveřím. Odbočil na další pěšinu, vedoucí pod okny, a prošel kolem boční části domu, před níž byly záhony s mečíky.

Vzadu bylo víc stromů, víc trávy, víc květin, víc slunce i víc stínu. Byl tam rybníček s lekníny a v něm velká kamenná ropucha. Za ním stál před železným stolkem s vykachlíčkovanou deskou půlkruh zahradních křesel. V jednom z nich seděla Belle Marrová.

Měla na sobě černobílé šaty, volné a nenápadné, a na kaštanových vlasech slaměný klobouk se širokou krempou. Seděla velmi klidně a hleděla přes trávník do dáli. Na bledém obličeji se nápadně odráželo nalíčení.

Zvolna otočila hlavu, smutně se usmála a ukázala na křeslo vedle sebe. Delaguerra si nesedl. Vytáhl zpod paže slamák, cvrnkl do krempy a řekl: "Případ je uzavřen. Ještě se jím ovšem bude zabývat koroner, dojde k dalšímu vyšetřování, k výhružkám, spousta lidí si bude pouštět pusu na špacír, aby z toho měla reklamu, a podobně. Noviny to budou nějaký čas rozmazávat, ale ve skutečnosti, pokud jde o spisy, je případ uzavřen. Můžeš už na to pomalu zapomínat."

Belle na něho živě pohlédla, rozevřela bledě modré oči, pak je od něho odvrátila a zase hleděla přes trávník do dáli.

"Bolí tě ta hlava moc, Same?" zeptala se účastně.

Delaguerra odpověděl: "Ne. Už je to dobré... Chci ti říct, že Stella La Motte zastřelila Masterse – a zastřelila Donnyho. Aage zastřelil ji. A já jsem zastřelil Aagea. Všichni jsou mrtví, kolem dokolečka. A nikdo se už asi nedozví, jak přišel o život Imlay, hádám. Podle mého na tom ovšem dneska nezáleží."

Belle Marrová klidně řekla, aniž k němu vzhlédla: "Jak jsi jenom poznal, že to byl tam ve srubu Imlay? Noviny přece psaly..." Odmlčela se a prudce se zachvěla.

Nehnutě civěl na klobouk, který držel v ruce. "Nevěděl jsem to. Usoudil jsem, že Donnyho zastřelila žena. Byla to jenom intuice, že ten mrtvý u jezera je Imlay. Hodil se na něho jeho popis."

"Jak jsi věděl, že Donnyho zabila žena?"

V tichém, téměř šeptavém hlase se jí chvěl neklid.

"Prostě jsem to věděl."

Poodešel několik kroků a zastavil se s pohledem upřeným na stromy. Pomalu se obrátil, vrátil se a zase se postavil vedle křesla. Obličej mě ztrhaný únavou. "Prožili jsme krásné časy – všichni tři. Ty a Donny a já. Život se zřejmě dopouští na lidech hrozných věcí. To, co nám život přinesl dobrého, to všechno je už pryč."

"Třeba není ještě všechno pryč, Same," zašeptala Belle. "Odteďka se my dva musíme velmi často vídat."

Lehký úsměv mu prohnul koutky rtů a vzápětí zmizel. "Tohle je můj první podvod," řekl klidně. "A doufám poslední."

Belle Marrová nepatrně trhla hlavou. Sevřela rukama tak pevně opěradla křesla, až jí bíle zasvítily na lakovaném dřevě. Celé tělo jako by jí ztuhlo.

Za chvíli sáhl Delaguerra do kapsy a na dlani se mu něco zlatě zalesklo. Zachmuřeně k tomu shlédl. "Dostal jsem zpátky odznak," řekl. "Není už tak čistý jako předtím. Ale hádám, že bude asi tak čistý jako většina ostatních. Vynasnažím se, aby takový zůstal." Zastrčil ho zpátky do kapsy.

Belle Marrová se před ním velmi pomalu vztyčila. Vystrčila bradu a dlouze, upřeně se na něho zahleděla. Její obličej byl pod nalíčením jako bílá sádrová maska. "Panebože, Same, už tomu začínám rozumět," řekla.

Delaguerra jí nepohlédl do tváře. Hleděl jí přes rameno na neurčitý bod v dáli. Vyhýbavě, s odstupem řekl: "Ovšem... usoudil jsem, že to udělala žena, protože to byl malý revolver, jakého by použila právě žena. Ale nesoudil jsem tak pouze z tohoto důvodu. Po svém návratu ze srubu jsem pochopil, že Donny počítal s nejhorším a že by se nějakému muži jen tak nepodařilo ho odbouchnout. Navenek ovšem všechno mluvilo pro to, že pachatelem je Imlay. Masters a Aage měli za to, že to udělal, a navedli advokáta, aby zatelefonoval, že se Imlay k tomu přiznává a že se ráno dostaví na policii. Všichni ho pochopitelně museli považovat za vraha, protože nevěděli, že byl mrtev už předtím. Kromě toho by žádný policista nepředpokládal, že žena po sobě uklidí nábojnice.

Když jsem si vyposlechl Joeye Chilla, myslel jsem, že to snad udělala ta Stella. Ale když jsem jí to řekl do tváře, už jsem si to nemyslel. Byla to špinavost. Jistým způsobem jsem zavinil její smrt. I když bych toho za její šance u téhle bandy moc nedal."

Belle Marrová z něho nespouštěla oči. Vánek jí odhrnul kadeř a to bylo také jediné, co se na ní pohnulo.

Odvrátil oči z dálek, chvíli na ni vážně hleděl a zase koukal pryč. Z kapsy vytáhl malý svazek klíčů a hodil ho před sebe na stolek.

"Tři věci mi daly zabrat, než jsem měl ve všem jasno. Záznam v diáři, revolver v Donnyho ruce a chybějící nábojnice. Pak jsem na to kápl. Nezemřel hned. Měl kuráž a myslelo mu to až do posledního okamžiku – aby někoho chránil. Ten záznam v diáři byl trochu roztřesený. Napsal ho dodatečně, když byl sám a umíral. Vzpomněl si na Imlaye a tím, že napsal jeho jméno, jenom zmátl stopu. Pak vytáhl z psacího stolu revolver, aby zemřel s ním v ruce. Zbývaly tedy ještě nábojnice. I na to jsem po chvíli přišel. Výstřely padly zblízka, přes stůl, a na jednom konci psacího stolu stály knihy. Nábojnice tam padly a zůstaly ležet na psacím stole, kam na ně mohl dosáhnout. Z podlahy by je nebyl dokázal zvednout. Mezi tvými klíči je také klíček od jeho kanceláře. Včera pozdě v noci jsem tam zašel. Nábojnice jsem našel v dřevěné krabici s doutníky. Tam je nikdo nehledal. Člověk ostatně najde vždycky pouze to, co chce najít."

Odmlčel se a mnul si tvář. Za chvíli dodal: "Donny udělal, co bylo v jeho silách – a pak zemřel. Byl to pozoruhodný výkon – a já ho neshodím."

Belle Marrová pomalu otevřela ústa. Napřed se z nich vydralo zakoktání, po něm slova, jasná slova. "Nebylo to jen proto, že měl jiné ženy. Ale proto, jaké to byly ženy!" Zachvěla se. "Pojedu teď na policejní ředitelství a udělám výpověď."

Delaguerra řekl: "Ne. Řekl jsem ti přece, že ho neshodím. Policejnímu ředitelství se zamlouvá řešení, které se jim nabízí. Vyhovuje politicky. Znamená to, že město se vymaní z moci Mastersova a Aageova gangu. Tím se Drew dostává na nějaký čas na vrcholek moci, ale je příliš slabý, než aby se tam dlouho udržel. Takže na tom nezáleží... A ty s tím nebudeš dělat vůbec nic. Uděláš pouze to, co chtěl Donny, k čemu použil zbytek svých sil. Budeš mlčet. Sbohem."

Ještě jednou velmi rychle pohlédl na její zborcenou bílou tvář. Pak se prudce obrátil, přešel přes trávník a vyšel kolem rybníku s lekníny a kamennou ropuchou podél boční části domu ven k vozu.

Pete Marcus otevřel dvířka. Delaguerra nastoupil, posadil se, opřel si hlavu o čalounění, pohodlně se uvelebil a zavřel oči. Nedbale prohodil: "Nepospíchej, Pete. Hlava mě bolí jako čert." Marcus nastartoval motor, zabočil do ulice a jel pomalu po De Neve Lane zpátky do města. Dům stíněný stromy jim mizel z dohledu, až ho nakonec zakryly vysoké stromy. Teprve když byli od něho hodně daleko, otevřel zase Delaguerra unavené oči.