Paulo Coelho
překlad: Pavla Lidmilová

ALCHYMISTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Sklenář se díval na východ slunce a cítil stejnou úzkost jako každé ráno. Už skoro třicet let je pořád na jednom místě, v krámě na kopci, kam málokdy zavítá nějaký zákazník. Teď už je pozdě, aby něco změnil. Nenaučil se v životě nic jiného než nakupovat a prodávat výrobky ze skla. Bývaly doby, kdy jeho krám znalo hodně lidí: Arabští obchodníci, francouzští a angličtí geologové, němečtí vojáci, kteří měli vždycky v kapse peníze. Prodávat sklo bylo tenkrát velké dobrodružství a on si říkal, že zbohatne a na stará kolena bude mít krásné ženy.

Doby se však změnily a město také. Ceuta se rozrostla víc než Tanger a obchod se dal jiným směrem. Sousedé se odstěhovali a na kopci zůstalo jen pár krámků. A kvůli těm přece na kopec nikdo chodit nebude.

Sklenář však neměl na vybranou. Třicet let života strávil tím, že kupoval a prodával skleněné zboží, a teď bylo příliš pozdě na něco jiného.

Celé dopoledne pozoroval to málo, co se venku dělo. Tak to dělal už řadu let a přesně znal všechny zvyky všech lidí kolem.

Krátce před obědem se před jeho výkladní skříní zastavil mladý cizinec. Na jeho oblečení nebylo nic zvláštního. Sklenář zkušeným zrakem poznal, že chlapec nemá peníze, I tak se však rozhodl jít dovnitř a chvíli počkat, než mladík zase odejde.

Na dveřích byl nápis, který hlásal, že v krámě se mluví různými jazyky. Santiago zahlédl za pultem nějakého muže.

"Mohl bych vám ty sklenice vyleštit, kdybyste chtěl," řekl mu. "Takhle špinavé je nikdo nekoupí."

Muž se na něho podíval a nic na to neřekl.

"Dáte mi za to peníze na jídlo."

Muž pořád mlčel a Santiago cítil, že se musí nějak rozhodnout.

V tlumoku má plášť - ten přece v poušti potřebovat nebude. Vytáhl ho a začal sklenice leštit. Za půl hodiny vyčistil všecko, co bylo ve výloze; za tu dobu přišli dva zákazníci a nějaké sklo si koupili.

Když všecko sklo vyčistil, požádal kupce o jídlo.

"Půjdeme se najíst," řekl Sklenář.

Na dveře dal cedulku a zašli spolu do maličké hospůdky nedaleko krámu. Sotva usedli k jedinému stolu, který tam byl,

Sklenář se usmál.

"Nic nebylo třeba (...)

(......)