Paulo Coelho
překlad: Pavla Lidmilová

ALCHYMISTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Uběhly další dva měsíce a stojan přilákal do sklenářství hodně zákazníků. Santiago si spočítal, že za dalšího půl roku práce by se mohl vrátit do Španělska a koupit si šedesát ovcí a ještě šedesát navrch. Za necelý rok by stádo zdvojnásobil a mohl by obchodovat s Araby, protože zvládl jejich zvláštní jazyk. Od onoho rána na tržišti už nikdy nepoužil kamínky urim a thumim a Egypt se pro něj stal jenom snem stejně vzdáleným jako

Mekka pro Sklenáře. Byl však teď se svou prací spokojen a co chvíli si představoval den, kdy přistane v Tarifě jako vítěz.

"Měj vždycky na paměti, co chceš," řekl mu starý král. Santiago to věděl a pracoval pro to. Jeho poklad je možná v tom, že přišel do téhle cizí země, byl oloupen, a aniž vůbec něco utratil, získal peníze, aby zdvojnásobil své stádo.

Byl sám na sebe pyšný. Poznal tak důležité věci jako je obchod se sklem, znamení a řeč beze slov. Jednou odpoledne si kdosi na kopci postěžoval, že tam není jediné slušné místo, kde by se člověk po tom výstupu mohl napít. Santiago už znal řeč znamení a šel si promluvit se Sklenářem.

"Začneme prodávat čaj lidem, kteří přijdou sem nahoru," řekl.

"Čaj tu prodává kdekdo," namítl Sklenář.

"Ale my jej můžeme servírovat v našich sklenicích. Čaj jim zachutná a ještě si budou chtít sklenice koupit. Protože nejvíc lidi přitahuje krása."

Sklenář se na chlapce chvíli díval a nic neříkal. Ale když se ten večer pomodlil a zavřel krám, sedl si s ním přede dveře a pozval ho, ať si s ním zakouří nargilé - tu zvláštní arabskou dýmku.

"O co ti vlastně jde?" zeptal se starý Sklenář.

"Už jsem vám to říkal. Chci si koupit zpátky svoje ovce.

A k tomu je třeba peněz."

Starý obchodník si vložil do dýmky několik nových uhlíků a dlouze potáhl.

"Už třicet let mám tenhle krám. Poznám sklo dobré a sklo špatné a chod obchodu znám do všech podrobností. Všecko je v rozsahu, na jaký jsem si zvykl. Když začneš prodávat čaj ve sklenicích, počet zákazníků se zvýší. A já pak budu muset změnit svůj způsob života."

"A to by se vám nelíbilo?"

"Jsem na svůj život zvyklý. Dřív než jsi přišel, říkal jsem si, kolik času jsem promarnil na jednom místě, zatímco všichni moji přátelé se někam stěhovali, chudli nebo bohatli. Dost mě to mrzelo. Teď však vím, že to bylo jinak: tenhle krám je přesně tak veliký, jak jsem vždycky chtěl. Nechci nic měnit, protože nevím, jak to změnit. Už jsem si moc zvykl sám na sebe."

(...)

(......)