Paulo Coelho
překlad: Antonín Pasienka

U ŘEKY PIEDRA JSEM USEDLA A PLAKALA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Pátek,
10. prosince 1993

U řeky Piedra jsem usedla a plakala. Na tu noc mám jen zmatené a nejasné vzpomínky. Vím jenom, že jsem byla blízko smrti, ale nepamatuji si její tvář, nevím ani, kam mě vedla.

Chtěla bych se na ni rozpomenout - a vyhnat ji ze svého srdce. Ale nedokážu to. Od chvíle, kdy jsem došla na konec tmavé chodby a našla svět, který mezitím také zahalila noc, se všechno zdá jako zlý sen.

Na obloze nesvítila jediná hvězda. Vím jen, že jsem šla k autu, vzala si tašku, kterou jsem všude nosila s sebou, a vydala se neznámo kam. Musela jsem dojít až na silnici a pokoušela jsem se zastavit někoho, kdo by mě svezl zpátky do Zaragozy, ale bezvýsledně. Nakonec jsem se vrátila do klášterní zahrady.

Ze všech stran se ozýval hukot padající vody. Vodopády byly všude a na každém kroku jsem cítila přítomnost Velké Matky. Ano, i Ona milovala svět, milovala jej jako sám Bůh - protože i její syn se obětoval pro lidský rod. Ale rozumí lásce, kterou cítí žena k muži?

Možná, že také trpěla pro lásku, ale pro jinou. Ten, jemuž byla zasnoubena na nebi, byl moudrý a konal zázraky. A ten, kterému byla zasnoubena na Zemi, byl prostý člověk a věřil všemu, co jí bylo ve snu zjeveno. Nikdy nepoznala, co znamená opustit nebo být opuštěna mužem. Když ji Josef chtěl zapudit, protože počala, snesl se k němu anděl Páně, aby mu v tom zabránil.

Opustil ji syn. Každé dítě však jednou své rodiče opustí. Je snadné trpět pro lásku k bližnímu, pro lásku ke světu nebo k dítěti. Toto utrpení chápeme jako součást života, jako bolest vznešenou a ušlechtilou. Je snadné trpět kvůli přesvědčení nebo poslání: to pouze zušlechťuje srdce toho, kdo trpí.

Jak ale zdůvodnit, když žena trpí kvůli muži? To nedovedeme. A tak prožíváme peklo, protože v takovém utrpení není ani ušlechtilost, ani vznešenost, pouze ubohost.

Lehla jsem si na promrzlou zem a zima mi záhy otupila smysly. Pomyslela jsem si, že když tak zůstanu, tak nejspíš umřu. Ale co by se vlastně stalo? Stačil jediný týden, abych prožila všechno, co pro mě v životě mělo smysl, a stačil zlomek vteřiny, abych to znovu ztratila, aniž jsem mohla cokoliv namítnout.

Začala jsem se třást zimou po celém těle, ale ležela jsem dál. Věděla jsem, že i to skončí, až vyčerpám zbytek své energie a mé tělo se přestane bránit úplně. Pak se mu navrátí klid a smrt mě přivine ve svém náručí.

Vydržela jsem tak přes hodinu. Nakonec se ve mně rozhostil mír.

Než jsem zavřela oči, zaslechla jsem maminčin hlas. Vyprávěla mi příběh, který jsem slyšela už jako malá holčička. Tehdy jsem netušila, že ten příběh je o mně.

"Zamilovali se do sebe mládenec a děvče," vnímala jsem maminčin hlas napůl ve snu a napůl v komatu, "a protože se měli hodně rádi, zasnoubili se. A snoubenci si dávají dárky.

Mládenec byl chudý a jeho jediným majetkem byly hodinky, které zdědil po dědovi. Vzpomněl si na krásné vlasy své milované a rozhodl se, že hodinky prodá a za utržené peníze jí do nich koupí zlatou sponu.

Ani (...)

(......)