Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Jaroslav Hulák

ZLOČIN A TREST
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3

Pospíchal ke Svidrigajlovovi. Co si od toho člověka sliboval, nemohl sám říct. Cítil však, že Svidrigajlov nad ním má jakousi záhadnou moc. Jakmile si to uvědomil, nemohl se uklidnit a nyní kromě toho uzrála vhodná chvíle. Celou cestu mu nešla z hlavy mučivá otázka: byl Svidrigajlov u Porfirije? Pokud mohl on sám soudit, byl ochoten přísahat na to, že nikoliv, že u něho nebyl! Vybavoval si všechno znovu, připomínal si celou Porfirijovu návštěvu a dospíval vždy k jedinému: ne, nebyl, ovšemže nebyl!

Dobře, ale jestliže u Porfirije nebyl, půjde k němu, nebo nepůjde?

Prozatím měl dojem, že nepůjde. Proč? Ani na to nemohl odpovědět, a i kdyby mohl, nebyl by si s tím v té chvíli příliš lámal hlavu. Všecko to ho trýznilo, ale současně mu to bylo skoro lhostejné. Bylo to zvláštní a nikdo by tomu neuvěřil, ale o to, co ho čekalo teď v nejbližších chvílích, měl jen povrchní a roztržitý zájem. Hryzlo ho něco jiného, něco mnohem důležitějšího, něco mimořádného, něco, co se také týkalo jeho, a nikoho jiného, ale přece něco jiného, něco hlavního. Mimoto pociťoval nesmírnou myšlenkovou skleslost, třebaže jeho úsudek byl toho jitra jasnější než kdykoliv jindy v posledních dnech.

A copak teď mělo nějaký smysl po tom všem ještě bojovat se všemi novými hloupými nesnázemi? Mělo například nějaký smysl snažit se bůhvíjakými intrikami odradit Svidrigajlova od návštěvy u Porfirije, slídit a pátrat, ztrácet kvůli nějakému Svidrigajlovovi čas?

Byl toho všeho dočista syt!

Ale přesto se nemohl dočkat, až u Svidrigajlova bude; neočekával tedy od něho přece jen něco nového, nějakou radu, nějaké východisko? Tonoucí se přece chytá i stébla! Netáhne je k sobě osud nebo nějaký instinkt? Možná že to je jenom únava a zoufalství, možná že nepotřebuje Svidrigajlova, ale někoho jiného, a Svidrigajlov se mu jen nachomýtl? Soňu!? Proč však by teď chodil k Soně? Aby se znovu prosil o její slzy? Mimoto mu teď Soňa naháněla hrůzu. Soňa ztělesňovala neúprosný ortel a nezvratné rozhodnutí. Měl na vybranou – buď svou cestu, nebo její! A v této chvíli byl zvlášť neschopen se Soňou mluvit. Ne, snad by bylo opravdu lepší zjistit, jak to s tím Svidrigajlovem vlastně je. A v skrytu duše byl nucen připustit, že po něm skutečně už dlouho skoro prahne.

Co je však může spojovat? Ani jejich zločinectví nemohlo být téhož druhu. Tento člověk byl mimoto nanejvýš odporný a zřejmě hrozně prostopášný, docela určitě i lstivý a úskočný, možná i velmi zlý. Kolují o něm takové pověsti! Pravda, postaral se o děti Katěriny Ivanovny, avšak kdo ví, proč a jaké k tomu měl pohnutky. Ten člověk má věčně nějaké záměry a plány. Po všechny ty dny se Raskolnikovovi neodbytně vtíral ještě jeden dohad a nesmírně ho tížil, ačkoliv se ho snažil zaplašit, tak byl tísnivý! Chvílemi ho totiž napadalo: Svidrigajlov se kolem něho neustále točil a stále točí; Svidrigajlov vyzvěděl jeho tajemství; Svidrigajlov měl úmysly s Duňou. A co když má doposud? Skoro s určitostí se dá říct, že ano. A co když (...)

(......)