Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola VIII.
Závěr

Všechny nepřístojnosti a zločiny u nás spáchané byly odhaleny neobyčejně rychle, mnohem rychleji, než předpokládal Petr Štěpánovič. Všecko začalo tím, že nešťastná Marie Ignaťjevna se tu noc, kdy byl zavražděn její muž, před svítáním probudila, hledala ho, a to, že ho vedle sebe nenašla, ji nesmírně rozrušilo. Tu noc u ní spala služka, kterou jí zjednala Arina Prochorovna. Ta nebyla s to ji uklidnit, a jakmile začalo svítat, rozběhla se rovnou k Arině Prochorovně, ujistila totiž rodičku, že Arina Prochorovna ví, kde je její muž a kdy se vrátí. Ovšem Arina Prochorovna měla také plnou hlavu starostí: od svého muže už se dověděla o nočním hrdinském činu v Skvorešnikách. Vrátil se domů až po desáté večer v hrozném tělesném i duševním stavu; se sepjatýma rukama padl tváří na postel a neustále opakoval, otřásaje se křečovitými vzlyky: „To není to, to není to! To vůbec není to!“ Samozřejmě to dopadlo tak, že se ke všemu přiznal Arině Prochorovně, která na něj uhodila, ovšem nikomu jinému než jí. Nechala ho ležet, ale přísně mu domluvila, že jestli chce fňukat, ať se vybrečí do polštáře, aby ho nikdo neslyšel, a snad nebude takový hlupák, aby zítra na něm někdo něco poznal. Nicméně se zamyslela a pro všechny případy začala provádět některá opatření: nežádoucí písemnosti, knihy, možná dokonce letáky stačila schovat nebo zničit. Během těch příprav dospěla k závěru, že ona, její sestra, teta ani studentka, možná ani ušatý bratr se nemají vlastně čeho obávat. Když k ní za svítání přiběhla opatrovnice, bez rozmýšlení odešla k Marii Ignaťjevně. Dychtila totiž co nejdříve si ověřit, zda je pravda to, co jí včera vyděšeným a zmateným šepotem, který se podobal blouznění, prozradil její muž o plánu Petra Štěpánoviče využít Kirillova ve prospěch společné věci.

K Marii Ignaťjevně přišla ale pozdě. Když odešla opatrovnice a Marie Ignaťjevna zůstala sama, nevydržela to, vstala z postele, přehodila přes sebe, co měla zrovna po ruce, zřejmě oblečení příliš lehké a nevhodné pro tu roční dobu, a vydala se do přístavku ke Kirillovovi s nadějí, že on jí snad podá nejspolehlivější zprávu o jejím muži. Snadno si domyslíme, jak asi zapůsobilo na rodičku to, co tam spatřila. Pozoruhodné je, že si nepřečetla Kirillovovo předsmrtné prohlášení, které leželo na nápadném místě na stole, v úděsu si ho prostě nevšimla. Vpadla do Šatovovy světničky, popadla děťátko a vyběhla s ním na ulici. Bylo sychravé ráno zahalené do mlhy. V tak odlehlé ulici nikoho nepotkala. Běžela a běžela sotva popadajíc dech, brodila se hlubokým studeným blátem a nakonec se začala dobývat do domů; v jednom jí neotevřeli, ve druhém dlouho neotvírali; nečekala a netrpělivě začala bušit na třetí dveře. Byl to dům zdejšího obchodníka Titova. Tam způsobila značný rozruch a zmateně vykřikovala, že jí zabili muže. Titovovi Šatova znali a něco o něm věděli, nejvíc je však ohromilo, že už druhý den po slehnutí, jak tvrdila, běhá takhle oblečená a v takové zimě po ulicích, (...)

(......)