Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3

To přijela sama Varvara Petrovna v čtyřmístném kočáře taženém čtyřspřežím, s dvěma lokaji a s Darjou Pavlovnou. K tomu zázraku došlo docela jednoduše: Anisim, který umíral zvědavostí, zašel hned druhý den po příjezdu do domu Varvary Petrovny a vyzvonil služebnictvu, že našel Štěpána Trofimoviče ve vsi, úplně samotného, a že ho rolníci potkali úplně samotného, jak jde pěšky po silnici, a že potom odjel do Spasova přes Usťjevo už se Sofií Matvějevnou! A protože Varvara Petrovna byla už také hrozně vyděšená a pátrala po svém ztraceném příteli, jak mohla, okamžitě jí o Anisimovi pověděli. Když ho vyslechla, a hlavně když se dověděla podrobnosti odjezdu do Usťjeva v jedné bryčce s nějakou Sofií Matvějevnou, neprodleně se vypravila na cestu a po čerstvé stopě přiharcovala do Usťjeva. O nemoci Štěpána Trofimoviče ještě neměla tušení.

Když se před chalupou rozlehl její přísný a velitelský hlas, hrklo i v domácích. Zastavila se jen, aby se dověděla něco bližšího a na všecko se vyptala, byla totiž přesvědčená, že Štěpán Trofimovič je dávno v Spasově; když jí ale řekli, že je tady a k tomu nemocný, celá rozrušená vešla do chalupy.

„No, kdepak je? A, to jsi ty!“ rozkřikla se, když uviděla Sofii Matvějevnu, která se právě v té chvíli objevila ve dveřích do druhé světnice. „Hned jsem po tvém nestydatém obličeji poznala, žes to ty. Táhni odtud, ničemnice! Už ať tě tady nevidím! Vyžeňte ji odtud, sic tě, namouduši, pošlu nadosmrti za mříže. Hlídejte mi ji zatím někde u sousedů. Už jednou se ve městě dostala do kriminálu, a dostane se zas. A tebe, hospodáři, žádám, abys nikoho nepouštěl dovnitř, dokud jsem tady. Jsem generálová Stavroginová a zabírám celý dům. A ty, děvenko, se mi ze všeho zodpovíš.“

Známý hlas Štěpánem Trofimovičem otřásl. Ona ale už vkročila za přehrádku. Z očí jí sršely blesky; nohou si přistrčila židli, zvrátila se na opěradlo a houkla na Dášu:

„Zatím jdi ven, pobuď u domácích. To není nic pro tebe! A pořádně za sebou zavři dveře.“

Nějakou chvíli mlčky a jako dravec probodávala pohledem jeho vyděšenou tvář.

„Tak co, jakpak se daří, Štěpáne Trofimoviči? Jakpak jste se poměl na výletě?“ vyjela si na něj náhle se zavilou ironií.

„Chere,“ zablekotal v mrákotách Štěpán Trofimovič, „poznal jsem skutečný ruský život… Et je precherai l’Evangile…“^[194]

„Vy nestoudný, nevděčný člověče!“ začala ječet a lomit rukama. „Nestačilo vám veřejně mě zostudit, ještě jste si musel udělat poměr… Ó vy starý, nestydatý zvrhlíku!“

„Chere…“

Selhal mu hlas a nebyl s to vypravit ze sebe už ani slovo, jenom se na ni díval očima rozšířenýma hrůzou.

„Co je ona zač?“

„C’est un ange… C’etait plus qu’un ange pour moi,^[195] celou noc… Ach nekřičte na ni, neděste ji, chere, chere…“

Varvara Petrovna najednou hřmotně odstrčila židli, vyskočila a ozval se její vyděšený křik: „Vodu, vodu!“ Štěpán Trofimovič se sice rychle zas vzpamatoval, ale Varvara Petrovna se rozklepala strachem a bledá jako stěna se dívala na jeho znetvořenou tvář. (...)

(......)