Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2

„Víte, milá přítelkyně, dovolíte mi, abych vám říkal přítelkyně, viďte?“ spustil chvatně Štěpán Trofimovič, sotva se bryčka hnula. „Víte, já… j’aime le peuple, c’est indispensable, mais il me semble que je ne l’avais jamais vu de pres. Stasie… cela va sans dire qu’elle est aussi du peuple… mais le vrai peuple,^[170] to znamená ten skutečný, ten na silnicích, má zdá se jen jedinou starost, a to, kam vlastně jedu… ale už se kvůli tomu přestanu rozčilovat. Pletu trošku páté přes deváté, viďte, ale to je tím, jak spěchám vypovědět, co mám na srdci.“

„Nejste nemocný?“ dívala se na něj zkoumavě, ale uctivě Sofie Matvějevna.

„Ne, ne, musím se jen pořádně zakutat, nějak to fouká, dokonce hodně, ale to je teď vedlejší. A hlavně bych vám rád řekl něco docela jiného. Chere et incomparable amie,^[171] mám pocit, že jsem téměř šťasten, a zavinila jste to vy. Pro mne je totiž štěstí věc nevýhodná, protože se okamžitě hrnu odpouštět všem svým nepřátelům…“

„Ale to je snad dobře, prosím.“

„Ne vždycky, chere innocente.^[172] Evangelium… víte co, odteďka je budeme hlásat společně a já budu s potěšením prodávat vaše pěkné knížky. Ano, cítím, že by to mohla být průkopnická myšlenka, quelque chose de tres nouveau dans ce genre.^[173] Lid je zbožný, připouštím, ale ještě nezná evangelium. Já mu je vyložím… Při ústním výkladu budu mít možnost uvádět na pravou míru omyly této pozoruhodné knihy, k níž se samozřejmě budu chovat s neobyčejnou úctou. Budu prospěšný i na silnici. Vždycky jsem byl prospěšný, neustále jsem to tvrdil jim et a cette chere ingrate…^[174] Ó, odpouštějme, odpouštějme, hlavně odpouštějme všem a stále… a doufejme, že nám bude rovněž odpuštěno. Ano, protože všichni a jeden každý z nás jsme vůči druhým vinni. Všichni jsme vinni!“

„To jste myslím ráčil říct velice hezky.“

„Jistě, jistě… Cítím, že mluvím velice hezky. Budu k nim mluvit velice hezky, ale, ale, ale co jsem to důležitého chtěl říci? Všecko se mi plete a na všecko zapomínám… Dovolila byste mi, abych s vámi už zůstal? Cítím, že váš pohled a… obdivuji i vaše způsoby. Jste sice prostá, máte lidovou výslovnost a lijete si čaj na talířek… s tím nevkusným kouskem cukru, ale máte v sobě cosi půvabného a v celém vašem zjevu čtu… Ach nečervenejte se a nebojte se mne jako muže. Chere et incomparable, pour moi une femme c’est tout.^[175] Já nedokážu nemít vedle sebe ženu, ale jen vedle sebe… Teď se mi všecko hrozně, hrozně plete… Zanic se nemohu upamatovat, co jsem chtěl říci. Ó, blahoslavený ten, komu bůh neustále sesílá ženu, a… a mně se dokonce zdá, že jsem v jakési extázi. I na silnici se rodí vznešené myšlenky! Ano, to je to, co jsem chtěl říci, to o té myšlence, už jsem si vzpomněl, pořád jsem na to nemohl přijít. Proč nás vlastně vezou někam dál? Tam bylo také hezky, ale tady cela devient trop froid. A propos, j’ai en tout quarante roubles et voila cet argent,^[176] vezměte je k sobě, vezměte, já se v tom nevyznám, ztratím je nebo mi je ukradnou a… jsem nějak hrozně ospalý (...)

(......)