Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola VII.
Poslední putování Štěpána Trofimoviče

1

Jsem přesvědčen, že Štěpán Trofimovič s velkou bázní prožíval neodvratnost svého nerozumného předsevzetí. Jsem přesvědčen, že si strachy protrpěl svoje, zejména tu poslední noc, tu noc hrůzy. Nastasja potom připomínala, že ulehl až pozdě v noci a spal. To ovšem nic nedokazuje, odsouzenci k smrti prý v noci před popravou také spí velmi tvrdě. I když opustil dům už za denního světla, kdy přecitlivělé povahy vždycky poněkud pookřejí (například onen major, příbuzný Virginského, přestával, jakmile se rozednilo, dokonce věřit v boha), přesto jsem přesvědčen, že nikdy dříve by nebyl schopen bez největšího zděšení si představit, že se octne sám a sám někde na silnici a k tomu v takovém stavu. Ovšemže zoufalý ráz jeho rozjímání v něm pravděpodobně zpočátku trochu zmírnil ten hrozný pocit náhlé opuštěnosti, v níž se octl, jakmile opustil Stasie a svoje dvacetileté vyhřáté místečko. Ale to už na věci nic nemění: i kdyby si sebejasněji uvědomoval všecky hrůzy, které ho čekají, stejně by vyšel na silnici a pustil se po ní. Byla v tom notná dávka hrdosti, byl v tom zápal, který neodradí nic na světě. Ó, byl by mohl přistoupit na báječné podmínky Varvary Petrovny a dál přijímat její dobrodiní jako obyčejný příživník! Ale on to dobrodiní odmítl a nezůstal. A nyní ji tedy sám opouští a pozdvihuje prapor vznešené myšlenky a jde za ni umřít někam na silnici! Právě tak to zřejmě cítil, právě tak se mu zřejmě jevil jeho čin.

Znovu a znovu jsem si také kladl otázku, proč vlastně utíkal, chci říct, proč utíkal po svých, doslova a do písmene, proč si jednoduše nenajal povoz? Zpočátku jsem si to vysvětloval jeho padesátiletou nepraktičností a duševním vyšinutím způsobeným přemírou citů. Měl jsem za to, že pojmy cestovní listina a koně (byť s rolničkami) mu zřejmě připadaly příliš všední a prozaické, kdežto představa poutníka, i s tím deštníkem, byla pro něj mnohem vábnější a mnohem výmluvněji symbolizovala milostnou pomstu. Ovšem dnes, když už je všechno uzavřeno, přikláním se k názoru, že všecko se tehdy odehrálo mnohem prostěji: za prvé měl strach vzít si koně, protože Varvara Petrovna se to mohla dovědět a zadržet ho násilím, což by byla určitě udělala a on by se byl určitě podrobil, a potom – sbohem navždy, vznešená myšlenko! Za druhé, aby si obstaral cestovní listinu, musel by přinejmenším vědět, kam cestuje. Avšak právě to, vědět kam, mu v oněch chvílích působilo největší trýzeň, protože jmenovat a udat cíl cesty nemohl zanic na světě. Kdyby se totiž rozhodl pro nějaké město, celý jeho protest by okamžitě ztratil pro něj všechen půvab a všechen smysl; toho si byl vědom až příliš dobře. Nuže, co bude dělat právě v tom a tom městě a proč ne v nějakém jiném? Hledat ce marchand?^[145] Ale jakého marchand? A tu zas vyvstával onen druhý a vlastně nejhroznější problém. Ve skutečnosti totiž pro něj neexistovalo nic strašnějšího než ce marchand, kterého se najednou tak ztřeštěně vydal hledat, i když (...)

(......)