Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

4

Vzápětí se od Alexeje Jegoroviče dověděl, že Varvara Petrovna, velice potěšená, že syn si vyjel – po osmidenní nemoci poprvé – na koni ven, dala zapřáhnout do kočáru a vydala se sama, „jako jindá dřív, trošku na čerstvý vzduch, poněvač za těch osum dní už milostivá paní pomalu zapomněla, co je to čerstvý vzduch“.

„Jela sama, anebo s Darjou Pavlovnou?“ rychlou otázkou přerušil starého Nikolaj Vsevolodovič a notně se zakabonil, když uslyšel, že „slečna pro churavost odmítla milostivou doprovázet a je teď ve svém pokoji“.

„Poslyš, starý,“ začal jako v náhlém odhodlání, „hlídej ji dnes celý den, a kdybys zpozoroval, že chce jít ke mně, hned ji zadrž a vyřiď jí, že nejméně pár dní ji nebudu moci přijmout… že ji o to výslovně prosím… a v pravou chvíli sám pro ni vzkážu, slyšíš?“ „Vyřídím prosím,“ řekl Alexej Jegorovič smutně a sklopil oči.

„Ale teprve až budeš určitě vědět, že sama jde za mnou.“

„Neračte mít obavy, já nic nepopletu. Až dosavad se přece konaly návštěvy přese mě. Vždycky jste se obracel ke mně o pomoc.“

„Vím. Ale nesmí to být dřív, dokud nepůjde sama. Dones mi čaj, a jestli můžeš, pospěš si.“

Sotvaže starý odešel, skoro v téže chvíli se otevřely tytéž dveře a na prahu se objevila Darja Pavlovna. Vypadala klidně, ale byla bledá.

„Kde se tu berete?“ zvolal Stavrogin.

„Stála jsem tady a čekala, až půjde pryč, abych mohla dovnitř. Slyšela jsem, co jste mu tady nařizoval, a když teď odcházel, schovala jsem se napravo do výklenku, a tak mě nezpozoroval.“

„Už dávno jsem chtěl s vámi přerušit styky, Dášo… prozatím… pro tuhle dobu. Nemohl jsem vás dnes v noci přijmout, přes váš dopis. Chtěl jsem vám taky napsat, ale já psát neumím,“ dodal rozmrzele, téměř štítivě.

„Taky jsem na to myslela, že bychom měli naše styky přerušit. Var-vara Petrovna to moc dobře tuší.“

„Tak ať.“

„Ba ne, proč by se měla darmo znepokojovat. Takže teď to bude takhle až do konce?“

„Vy pořád ještě s určitostí čekáte konec?“ „Ano, jsem si tím jistá.“

„Nic na světě nekončí.“

„Tady konec nastane. Pak mě zavolejte, já přijdu. A teď sbohem.“

„A jaký ten konec bude?“ usmál se Nikolaj Vsevolodovič.

„Nejste zraněný a… neprolil jste cizí krev?“ zeptala se, pomíjejíc otázku týkající se konce.

„Dopadlo to hloupě. Nikoho jsem nezabil, nemějte strach. Stejně to všecko uslyšíte ještě dnes, kdekdo vám to poví. Nějak se necítím dobře.“

„Už jdu. Sňatek dnes ohlášen nebude?“ dodala váhavě.

„Dnes ne, zítra ne, pozítří nevím, možná že všichni umřem, tím líp. Nechte mě, nechte mě už konečně.“

„Nezničíte tu druhou… tu bláznivou?“

„Bláznivé nezničím, ani jednu, ani druhou, ale tu rozumnou asi zničím. Jsem takový bídák a hanebník, Dášo, že vás asi doopravdy zavolám až úplně ke konci, jak říkáte, a vy, třebaže jste rozumná, přijdete. Proč sama sebe ničíte?“

„Vím, že nakonec vám zůstanu jenom já, a… čekám na to.“

„A co jestli vás nakonec nezavolám a uteču vám?“ „Kdepak, vy mě zavoláte.“

„V tomhle je obsaženo hodně opovržení ke (...)

(......)