Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola IV.
V napjatém očekávání

1

Dojem vyvolaný v celé naší společnosti rychle rozhlášenou soubojovou historkou se vyznačoval zejména jednomyslností, s jakou si všichni pospíšili vyslovit se ve prospěch Nikolaje Vsevolodoviče. Mnozí z jeho bývalých nepřátel se rozhodně prohlásili za jeho přátele. Hlavní příčinou toho netušeného obratu ve veřejném mínění bylo několik slov převelice trefně prohozených nahlas jistou osobností, jež se až dosud nevyjadřovala, a ta slova rázem dodala události význam, který mimořádně zaujal drtivou většinu. Slyšme, jak k tomu došlo. Zrovna druhý den po události slavila jmeniny choť maršálka šlechty naší gubernie, a tak se u ní shromáždilo celé město. Byla přítomna, či lépe řečeno vévodila tu i Julie Michajlovna. Přišla s Lizavetou Nikolajevnou, oslňující půvabem a zvláštním veselým rozmarem, což mnoha našim dámám tentokrát hned připadlo zvlášť podezřelé. Mimochodem řečeno, o jejím zasnoubení s Mavrikijem Nikolajevičem už nemohlo být nejmenších pochyb. Na žertovný dotaz jednoho penzionovaného, avšak vlivného generála, o němž ještě bude řeč dále, Lizaveta Nikolajevna toho večera rovnou odpověděla, že je nevěstou. A výsledek? Ani jedna jediná z našich dam nechtěla tomu zasnoubení věřit. Všechny i nadále houževnatě spřádaly dohady o jakési milostné historii, o jakémsi osudovém rodinném tajemství zrozeném ve Švýcarech, přitom prý za nevyhnutelné účasti Julie Michajlovny. Těžko říct, proč se tak houževnatě udržovaly všechny ty pověsti nebo tak říkajíc téměř zbožná přání, a proč vlastně každý do toho tak nezbytně pletl Julii Michajlovnu. Sotvaže vstoupila, všichni k ní obrátili oči plné podivného očekávání. Dlužno podotknout: protože k události došlo docela nedávno a provázely ji určité zvláštní okolnosti, hovořilo se o ní na večírku ještě dost opatrně, ne nahlas. Kromě toho ještě nikdo nevěděl, jak rozhodnou úřady. Oba duelanti, pokud je známo, byli ponecháni na pokoji. Například se všeobecně vědělo, že Artěmij Pavlovič se časně ráno vydal na svůj statek do Duchova a nikdo mu nečinil potíže. Přitom si všichni, to se ví, toužebně přáli, aby už o tom někdo začal hlasitě první a pustil tak uzdu obecné nedočkavosti. Spoléhali jmenovitě na výše zmíněného generála a nezklamali se.

Tento generál, jeden z nejdůstojnějších členů našeho klubu, statkář nevyznačující se přílišným bohatstvím, zato však velice originálním způsobem myšlení, staromódní sukničkář a kavalír, mimo jiné s převelikou oblibou začínal v každém početnějším shromáždění mluvit nahlas, generálsky pádně, právě o tom, o čem se do té chvíle jen opatrně šeptalo. V tom záležela jeho, abych tak řekl, speciální úloha v naší společnosti. Při tom zvláštně protahoval a mazlivě vyslovoval každé slovo – tenhle zvyk přejal nejspíš od ruských turistů v cizině, anebo od těch dříve bohatých ruských statkářů, kteří po zrušení nevolnictví zchudli nejvíc. Štěpán Trofimovič dokonce kdysi upozorňoval, že čím víc statkář zchudl, tím medověji šišlá a protahuje (...)

(......)