Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3

Především se všichni ze všech tří kočárů najednou nahrnuli do předpokoje. Komnaty Julie Michajlovny měly zvláštní vchod, přímo zvenku vlevo. Ale tentokrát všichni zamířili do předpokoje, jak se domnívám, právě proto, že tu byl Štěpán Trofimovič a že o všem, co se mu přihodilo, stejně jako o rebelii, Julie Michajlovna získala zprávy, už když vjížděla do města. Stačil jí je zatepla poskytnout Ljamšin, který musel kvůli něčemu za trest zůstat doma a vyjížďky se nezúčastnil, takže se všechno dověděl ze všech nejdřív. Se zlomyslnou radostí se s veselými zvěstmi pustil na najaté kozácké herce do Skvorešniků naproti vracející se kavalkádě. Myslím, že Julie Michajlovna, přes svou nezměrnou energičnost, se přece jen trochu zarazila, když slyšela takové podivné novinky; ačkoli zřejmě jen na okamžik. Například politická stránka věci ji nemohla znepokojit, Petr Štěpánovič ji totiž už nejméně čtyřikrát přesvědčoval, že všichni ti řvouni od Špigulinů by zasloužili zpráskat, a Petr Štěpánovič pro ni od jisté doby byl neobyčejná autorita. Ale… stejně ho to přijde draho, pomyslela si nejspíš – a týkalo se to samozřejmě manžela. Jen tak podotýkám, že ani Petr Štěpánovič se tentokrát jako z udělání společné vyjížďky neúčastnil a už od rána ho nikdo nikde neviděl. Při té příležitosti se ještě musím zmínit, že Varvara Petrovna, potom co přijala hosty, se s nimi vrátila do města (ve společném kočáře s Julií Michajlovnou), protože si rozhodně nechtěla dát ujít poslední schůzi komité, na níž se mělo jednat o zítřejší slavnosti. Zprávy o Štěpánovi Trofimoviči, jak je podal Ljamšin, ji dozajista také zaujaly a snad dokonce zneklidnily.

Zúčtování s Andrejem Antonovičem začalo hned. Běda, vytušil to, sotvaže na svou rozkošnou choť pohlédl. S bezelstnou tváří, s okouzlujícím úsměvem přikvačila k Štěpánovi Trofimoviči, roztomile mu podala ručku v rukavičce a na uvítanou ho zahrnula nejvřelejšími lichotkami – jako by celé to dopoledne jí neleželo na srdci nic jiného, než honem honem běžet k Štěpánovi Trofimoviči a vyslovit mu potěšení, že ho konečně vidí ve svém domě. Neudělala ani nejmenší narážku na ranní domovní prohlídku; jako by ještě o ničem nevěděla. Neprohodila ani jediné slůvko k manželovi, nezavadila o něho ani pohledem, pro ni tu vůbec nebyl. A nejen to, Štěpána Trofimoviče si panovačně ihned okupovala pro sebe a odvedla si ho do salonu – jako by ani neměl s Lembkem vážný rozhovor, a i kdyby, tak nestálo za to v něm pokračovat. Znova opakuji: domnívám se, že Julie Michajlovna přes svůj vznešený mrav tentokrát zase šlápla důkladně vedle. Zejména jí přitom pomohl Karmazinov (účastnil se vyjížďky na výslovné přání Julie Michajlovny a takto, byť nepřímo, konečně vykonal návštěvu u Varvary Petrovny, čímž byla při své skleslosti načisto uchvácena). Už ve dveřích (vešel později než druzí), jakmile zahlédl Štěpána Trofimoviče, vyrazil radostný výkřik a hrnul se k němu s otevřenou náručí, ani nenechal Julii Michajlovnu domluvit.

„Vás jsem neviděl, už (...)

(......)