Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DÍL TŘETÍ

Kapitola I.
Slavnost. Oddíl první

1

Slavnost se konala přes všechny zmatky minulého, špigulinského dne. Myslím, že i kdyby snad Lembke tu noc umřel, slavnost by se nazítří dopoledne začala stejně, tak velký význam jí Julie Michajlovna přikládala. Bohužel byla do poslední chvíle zaslepená a nevyznala se v náladách společnosti. Nikdo už totiž nevěřil, že slavnostní den mine bez nějaké kolosální události, bez rozuzlení, jak tomu říkali někteří lidé, kteří si už předem mnuli ruce. Mnozí se ovšem snažili vypadat co nejvíc nachmuřeně a politicky; ale celkem vzato, Rus se vždy náramně pobaví každým společenským skandálkem. To, co se u nás dělo, bylo ovšem něco mnohem závažnějšího než pouhá honba za skandály: byla tu všeobecná nervozita, jakási neukojitelná zloba, zdálo se, že všichni mají všeho po krk. Všechny ovládl zvláštní, zmatený cynismus, křečovitý a jakoby násilný. Jen dámy netápaly, i když jen v jediném bodě, totiž v kruté zášti vůči Julii Michajlovně. V tom se shodly všechny, ať byly jakéhokoli mínění. A ta chuděrka o tom neměla nejmenší tušení, až do poslední chvíle byla pořád přesvědčena, že má kolem sebe svůj kruh a že jsou jí všichni stále ještě fanaticky oddáni.

Už jsem se zmínil o tom, že se u nás vynořily všelijaké podezřelé živly. V neklidném čase kolísání nebo přeměn se vždy a všude vynořují všelijaké podezřelé živly. Nemyslím tím ty takzvané pokrokové síly, které vždycky chtějí být všude první (jejich největší starost), ale mají, sice velice často hodně hloupý, ale přece jen víceméně konkrétní cíl. Ne, myslím tím výhradně lůzu. V přechodných obdobích se vždycky vynořuje tahle lůza, vyskytující se v každé společnosti, a nejenže nemá žádný cíl, ale ani sebemenší náznak nějaké myšlenky a jenom horlivě ventiluje nepokoj a netrpělivost. A tahle lůza, i když nevědomky, se skoro vždy ocitá pod komandem nepatrné hrstky oněch pokrokářů, kteří spějí za určitým cílem, a ta hrstka usměrňuje všechnu tu chamraď, kam se jí zlíbí, pokud se ovšem rovněž neskládá z úplných pitomců, což se ovšem také stává. Například u nás se teď, když už je po všem, říká, že Petra Štěpánoviče řídila Internacionála, Petr Štěpánovič zas Julii Michajlovnu, a ta už pak podle jeho příkazů řídila všelijakou chamraď. Ti nejserióznější z našich veleduchů se dnes diví sami sobě, jak se mohli tenkrát tak seknout? V čem záleželo naše bouřlivé období a od čeho k čemu jsme vlastně měli dospět, nevím, a neví to myslím nikdo, leda snad někteří ti cizí hosté. Ale přitom ti nejmizernější neřádi najednou získali převahu, začali halasně kritizovat všecko, co nám bylo svaté, kdežto dřív se neopovážili ani ceknout, a ti nejlepší, až doposud tak úspěšně stojící u kormidla, je najednou začali poslouchat a sami umlkli; někteří se dokonce hanebně po straně pochechtávali. Všelijací Ljamšinové, Těljatnikovové, statkáři podobní Gogolovu Těntětnikovu, samorostlí usmrkanci (...)

(......)