Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2

Program slavnostního dne měl dvě části: literární matiné od dvanácti do čtyř a potom ples od devíti až do rána. Ale už přímo v tom rozvržení byly skryty zárodky zmatku. Především se mezi lidmi tvrdošíjně udržovaly zvěsti, že bude pohoštění, a to hned po literárním matiné nebo dokonce v jeho průběhu, totiž o přestávce speciálně za tím účelem vsunuté, pohoštění pochopitelně bezplatné, zahrnuté do programu, včetně šampaňského. Horentní cena vstupenky (tři ruble) ty zvěsti jen posílila. „Copak bych si jen tak kupoval lístek? Slavnost má trvat den a noc, bez jídla se to neobejde. Lidi by umřeli hlady,“ takhle se u nás mudrovalo. Po pravdě řečeno, Julie Michajlovna ty zhoubné řeči vlastně sama podpořila svou lehkomyslností. Asi před měsícem, ještě v prvním opojení svým velkorysým záměrem, žvatlala o své slavnosti s každým na potkání a zprávičku, že budou proneseny přípitky, dokonce poslala do jedněch novin v hlavním městě. Nejvíc jí tehdy učarovaly ty přípitky, chtěla je pronést osobně a v tom očekávání si je předem skládala. Měly osvětlit naše hlavní cíle (jaké? vsadím se, že chuděrka nakonec stejně nic nestvořila), prostřednictvím zpravodajů se dostat mezi zprávy ústředního tisku, dojmout a nadchnout nejvyšší místa a potom se rozletět po všech guberniích a budit podiv i touhu po následování. Jenže k přípitkům nezbytně patří šampaňské, a protože šampaňské se přece nedá pít nalačno, nezbytně muselo být i pohoštění. Později, když už se jejím přičiněním ustavilo organizační komité a k věci se přistoupilo seriózněji, rychle a jasně jí tam dokázali, že kdyby pomýšleli na nějakou hostinu, zbylo by na vychovatelky pramálo, i kdyby se vybralo sebevíc. A tak měli na vybranou: buď lukulské hody s přípitky a nějakých devadesát rublů pro vychovatelky, nebo shromáždit úctyhodnou částku a slavnosti dát jen formální význam. Komité ji ostatně chtělo jenom postrašit, protože samozřejmě vymyslelo třetí řešení, smírné a rozumné, totiž slavnost po všech stránkách velice reprezentační, jenomže bez šampaňského, takže by zbyla částka velice slušná, o hodně víc než devadesát rublů. Avšak Julie Michaj-lovna nesouhlasila, její povaze se příčila maloměšťácká střední cesta. I-hned rozhodla, jestliže je původní záměr neproveditelný, je nutno okamžitě přejít do zcela opačného extrému, totiž docílit kolosálního výtěžku, aby všechny gubernie zbledly závistí. „Veřejnost musí konečně už jednou pochopit,“ uzavřela svůj ohnivý projev v komité, „že dosažení všelidských cílů je nesrovnatelně ušlechtilejší než chvilkové požitky tělesné, že slavnost je v podstatě jen proklamací vznešené ideje, proto se lidé musí spokojit s docela skromným dýchánkem, jak to umějí Němci, čistě v alegorickém smyslu, když už to nejde bez toho nemožného bálu!“ tak hrozně na něj náhle zanevřela. Ale nakonec ji uchlácholili. A právě tehdy například vymysleli a navrhli literární čtverylku a jiná umělecká vystoupení, jež měla nahradit požitky tělesné. A tehdy také Karmazinov konečně dal závazný (...)

(......)