F. Scott Fitzgerald
překlad: Miroslav Jindra

PODIVUHODNÝ PŘÍPAD BENJAMINA BUTTONA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

X

Když tento rozhovor skončil, vystoupal nešťastný Benjamin nahoru do pokoje a zahleděl se tam do zrcadla. Už tři měsíce se neholil, ale na tvářích teď objevil pouze světlounké chmýří, které nestálo za pozornost. Když se vrátil z Harvardu, přišel za ním Roscoe s návrhem, že by měl začít nosit brýle a lepit si na líce falešné kotletky. Chvíli se zdálo, že se u něj bude v jiné podobě opakovat ona fraška s maskováním, kterou zažil kdysi v útlém věku. Ale kotletky ho svědily a styděl se za ně. Plakal kvůli tomu a Roscoe nakonec zdráhavě přestal naléhat.

Benjamin si pak otevřel jednu knížku určenou dospívajícím chlapcům a hodlal se do ní začíst. Nesla titul „Příběhy ze skautského tábora v zálivu Bimini na Bahamách“. Avšak nedokázal se soustředit, protože pořád musel myslet na válku – Amerika do ní na straně Spojenců vstoupila v předešlém měsíci. Benjamin by se do ní byl rád přihlásil jako dobrovolník, ale běda – dolní věková hranice činila šestnáct let, a na tolik ani zdaleka nevypadal. Jeho skutečné stáří, totiž sedmapadesát, by ho ovšem pro účast ve válce stejně diskvalifikovalo.

Ozvalo se zaklepání na dveře a vzápětí se v nich objevil sluha s dopisem; v levém horním rohu obálky se pyšnilo oficiální logo odesilatele a jako adresát na ní byl uveden pan Benjamin Button. Nedočkavě ji roztrhl a sdělení, které našel uvnitř, si přečetl s velkým potěšením. Stálo tam, že někteří rezervisté, kteří sloužili ve španělsko-americké válce, jsou tímto přípisem povoláváni do aktivní služby, a to s patřičným povýšením; a v příloze našel jmenování do hodnosti brigádního generála armády Spojených států s příkazem, aby se neprodleně hlásil u toho a toho útvaru.

Benjamin vyskočil z křesla s rozechvělým nadšením. Přesně po tomhle přece toužil. Sáhl po čapce a už za deset minut vcházel do velkého krejčovského závodu na Charles Street, aby si tam dal ušít novou uniformu.

„Hodláš si hrát na vojáčky, chlapče?“ zeptal se ho nonšalantně krejčí.

Benjamin nahněvaně zrudl. „Moje úmysly vás nemusejí zajímat,“ okřikl ho ostře. „Mé jméno je Button a bydlím na Mountvernonském náměstí, což by pro vás mělo znamenat, že byste mě měl bez zbytečných řečí obsloužit.“

„No prosím,“ přepouštěl krejčí váhavě. „Jestli nezaplatíš ty, tak mi to jistě vynahradí pan otec.“

Pak si tedy chlapce změřil a za týden byla Benjaminova nová uniforma hotová. Problémy mu pak nastaly při opatřování příslušných distinkcí, protože ve speciálním obchodě, kde si je chtěl koupit, se ho snažili přesvědčit, že odznak (...)

(......)