F. Scott Fitzgerald
překlad: Miroslav Jindra

PODIVUHODNÝ PŘÍPAD BENJAMINA BUTTONA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IX

Jednoho srpnového dne roku 1910 – několik let poté, co vedení firmy Roger Button a spol., velkoobchod železářským zbožím, převzal mladý Roscoe Button – se ke studiu na Harvardově univerzitě v Cambridgi hlásil mladý muž, kterému bylo očividně něco kolem dvaceti let. Ani ho nenapadlo, aby se někomu svěřoval, že se už nikdy nedožije padesátky, a nepokládal za nutné někomu hlásit, že jeho syn na této univerzitě úspěšně odpromoval před rovnými deseti lety.

Byl přijat a velmi brzy si ve svém ročníku vydobyl významné postavení, zčásti proto, že se zdál být starší než jeho spolužáci, kterým většinou nebylo víc než osmnáct.

Za svůj úspěch však vděčil především tomu, že ve fotbalovém utkání Harvardu s družstvem Yaleovy univerzity se prosadil přímo fantasticky, s nesmírnou vervou, chladnokrevností a nelítostnou zarputilostí. Položil sedm šestek, zařídil čtrnáct trojek kopem ze hry a jeho zásluhou muselo být v jednu chvíli ze hřiště odneseno všech jedenáct hráčů Yaleu v bezvědomí. Stal se z něj nejoslavovanější harvardský hrdina.

Ovšem když byl ve třetím ročníku, zůstával v mužstvu spíš jen ze setrvačnosti. Trenéři prohlásili, že ztratil potřebnou váhu, a pozornějším z nich se zdálo, jako by byl i jaksi menší než dřív. Už dlouho se mu nepodařil žádný touchdown a na soupisce ho drželi pouze proto, že jeho obrovská reputace by mohla v soupeřích z Yaleu vzbudit patřičný respekt a do jejich řad vnést žádoucí zmatek.

V posledním ročníku ho už do mužstva vůbec nenominovali. Zhubl a zeslábl natolik, že ho jednoho dne nějací druháci považovali za prváka, což ho nesmírně pokořilo. Jako posluchač posledního ročníku, jemuž nemohlo být více než šestnáct let, získal časem pověst zázračného dítěte. Výstřední světáckost některých jeho kolegů ho nejednou nepříjemně šokovala. Studovalo se mu stále obtížněji; měl pocit, že ostatní jsou najednou ve všem pokročilejší. Předtím je často slýchal mluvit o slavné střední škole svatého Midase, která fungovala jako úspěšná přípravka k vysokoškolskému studiu (mnozí z nich ji absolvovali), a rozhodl se, že po promoci se přihlásí ke studiu (...)

(......)