F. Scott Fitzgerald
překlad: Miroslav Jindra

PODIVUHODNÝ PŘÍPAD BENJAMINA BUTTONA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VIII

Hildegarda mu na uvítanou mávala z verandy velkou hedvábnou vlajkou, ale už když se s ní líbal, se smutkem v srdci si uvědomoval, že si na ní poslední tři roky vybraly neblahou daň. Stala se z ní čtyřicátnice s drobným, ale nepřehlédnutelným proužkem šedin ve vlasech. Velmi ho to zkrušilo.

Nahoře v pokoji zahlédl svůj obraz ve starém známém zrcadle. Přistoupil k němu blíž a začal si úzkostlivě prohlížet tvář. Načež ji zkusil porovnat s fotografií v uniformě, pořízenou těsně před odchodem do války.

„Panebože!“ řekl nahlas. Ta podivná proměna pokračovala. Nebylo pochyb – vypadal teď jako urostlý třicátník. Avšak místo aby ho to potěšilo, zneklidněl – nepochybně nadále mládl. Doposud doufal, že až fyzicky dospěje do stavu, který bude odpovídat jeho věku, ten absurdní proces, který započal jeho narozením, ustane. Otřásl se. Jeho osud mu připadal šílený, neuvěřitelný.

Když potom sešel dolů, Hildegarda už na něj čekala. Tvářila se jaksi rozmrzele a jeho napadlo, jestli si nakonec přece jen neuvědomuje, že se s ním děje něco velmi podivného. Při večeři se pak pokusil uvolnit napětí, které mezi nimi zavládlo – způsobem, který považoval za velmi ohleduplný.

„Každý mi teď říká,“ poznamenal ledabyle, „že mu teď připadám mladší než kdykoli předtím.“

Hildegarda po něm střelila pohrdavým pohledem. Nasupeně pokrčila nos. „A ty si myslíš, že se tím můžeš chlubit?“

„Já se tím nechlubím,“ ujistil ji rozpačitě. Znovu se nasupila. „Ta představa,“ vyhrkla po chvíli. „Já bych řekla, že ses kvůli tomu navytahoval už dost a mohl bys s tím přestat.“

„Cožpak to záleží na mně?“ upozornil ji.

„Já se s tebou nebudu hádat,“ prohlásila, „ale všechno se dá dělat buď správně, nebo špatně. Jestli ses rozhodl, že budeš úplně jiný než všichni ostatní lidi, těžko ti v tom můžu bránit, ale podle mě to není zrovna dobrý nápad.“

„Ale já s tím nemůžu nic dělat, Hildegardo.“

„Jak to, že ne. Jsi jenom tvrdohlavý sobec. Podle mě prostě nechceš být stejný jako ostatní lidi. Byls vždycky takový, a ani tě nenapadne se změnit. Ale představ si, jak by to vypadalo, kdyby všichni lidé brali život jako ty – jak by pak svět asi vypadal?“

Jelikož tato otázka byla naprosto nejapná a nezodpověditelná, (...)

(......)