F. Scott Fitzgerald
překlad: Miroslav Jindra

PODIVUHODNÝ PŘÍPAD BENJAMINA BUTTONA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VII

Přinejmenším v jedné věci se přátelé Hildegardy Moncriefové hrubě mýlili. Velkoobchod železářským zbožím neuvěřitelně vzkvétal. V průběhu patnácti let, které uplynuly mezi Benjaminovou svatbou v roce 1880 a odchodem jeho otce na odpočinek v roce 1895, se jmění rodiny zdvojnásobilo – a to především díky mladšímu představiteli firmy.

Není asi třeba uvádět, že Baltimore nakonec tento pár přivinul ke svým ňadrům. Dokonce i generál Moncrief se se zetěm smířil, když mu Benjamin poskytl finanční prostředky na vydání jeho Dějin občanské války ve dvaceti svazcích, jež předtím odmítlo publikovat devět významných nakladatelství.

Oněch patnáct let přineslo i Benjaminovi samému řadu pozitivních proměn. Měl pocit, že mu teď v žilách proudí svěží, čerstvá krev. Každé ráno nyní vstával přímo s radostí, prosluněnou ulicí se křepkým krokem odebíral do práce a tam neúnavně připravoval k odbavení zásilky kladiv a hřebíků. V roce 1890 realizoval svůj slavný obchodní tah – prosadil totiž, že všechny hřebíky použité k zatloukání beden plných hřebíků určených k dodávkám do maloobchodní sítě budou považovány za součást zásilky; tuto praxi nakonec odsouhlasil i předseda Nejvyššího soudu Fossile, a firma Roger Button a spol., velkoobchod železářským zbožím, tak každý rok ušetřila více než šest set hřebíků.

Benjamin kromě toho zjistil, že ho stále více přitahují různé příjemné stránky života. Pro jeho stále rostoucí zájem o všelijaká životní potěšení bylo příznačné, že se stal prvním občanem Baltimoru, který vlastnil a také sám řídil automobil. Když se s ním jeho současníci potkávali na ulici, hleděli na ten příklad zdravé vitality s obdivnou závistí.

„Jako by každým dnem mládl,“ říkávali. A starý Roger Button (bylo mu teď už pětašedesát), který kdysi věru nevítal syna na svět s velkým nadšením, mu to teď splácel (...)

(......)