F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 9

V nejbližších týdnech pociťoval Dick nesmírnou nespokojenost. Patologický začátek celé záležitosti a její nicotné, mechanické ukončení zanechaly v něm nepříjemnou kovovou pachuť. Nebylo správné, jak využili Nicoliných citů – co když se ukáže, že to byly i jeho city? V každém případě si teď na chvíli musí dát půst od šťastné nálady – zdálo se mu o ní, jak se prochází po pěšině v sanatoriu a houpá širokým slaměným kloboukem.

Jednou ji uviděl skutečně; když kráčel kolem hotelu Palace, zabočil do vjezdu podobného půlměsíci velkolepý rolls. Uvnitř seděla Nicole, malá ve srovnání s obrovitými rozměry vozu a nadnášená silou stovky nadbytečných koní, a vedle ní mladá žena, o níž se domníval, že je to její sestra. Nicole ho spařila a pootevřela ústa, jakoby leknutím. Dick zvedl klobouk a minul vůz, ale vzduch kolem něho se na okamžik rozezvučel divokým rejděním všech grossmünsterských skřítků. Pokoušel se vyhnat si tu věc z hlavy shrnutím, jež podrobně rozebíralo přísný režim, jaký musí Nicole dodržovat, i možnosti dalšího „záchvatu“ nemoci pod vlivem vnějších tlaků, jaké na ni jistě čekají v normálním světě – prostě memorandem, které by bylo přesvědčilo kohokoliv, kromě svého autora.

Nakonec z celého úsilí nezbylo, než že si znovu uvědomil, jak velkou úlohu hrají jeho vlastní city; energicky si tedy opatřil protiléky. Jedním z nich byla telefonistka z Bar-sur-Aube, jež nyní cestovala po Evropě od Nizzy až po Koblenz a snažila se zoufale sehnat muže, kterého poznala na svých nepřekonatelných prázdninách; druhým bylo jednám, aby se dostal s vládním transportem v srpnu domů; třetím byla ještě usilovnější práce na korekturách knihy, jež měla být na podzim tohoto roku předložena německy mluvícím psychiatrickým kruhům.

Dick už svou knihu přerostl: chtěl nyní zpracovat ještě víc materiálu; kdyby dostal reciproční stipendium, mohl by se opřít o mnoho praktických zkušeností.

Zatím připravoval nové dílo: Pokus o jednotnou pragmatickou klasifikaci neuróz a psychóz, založenou na výzkumu patnácti set předkraepelinských a pokraepelinských případů, jak by byly diagnostikovány podle terminologie různých současných škol – a další zvučný podtitul – Spolu s chronologií takových odlišných mínění, která vznikla nezávisle na sobě.

Tenhle název bude znít monumentálně v němčině.^[9]

Dick pomalu šlapal do pedálů na cestě do Montreux, kdykoli mohl, vrhl rychlý pohled na Dent du Midi, a záblesky jezera, prosvítajícího uličkami mezi hotely na pobřeží, ho oslepovaly. Všímal si skupin Angličanů, které se tu objevily po čtyřech letech a procházely se s podezíravým výrazem detektiva, jako kdyby je v této pochybné zemi měla co chvíli přepadnout německá domobrana. Dále na jih se v Bernu a v Lausanne Dicka nedočkavě vyptávali, přijdou-li letos Američané – „Aspoň v srpnu, když už ne v červnu?“

Měl na sobě krátké kožené kalhoty, vojenskou košili a boty do hor. V batohu měl šaty z bavlněné látky a čisté prádlo. Na stanici lanovky v Glionu nechal (...)

(......)