F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 10

Čekali na něho a zřetelně jim chyběl. Stále ještě byl tím nevypočitatelným prvkem. Na slečně Warrenové a mladém Italovi bylo jejich očekávání vidět stejně jako na Nicole. Hotelový salón, místnost proslulá akustikou, byl vyklizen k tanci; malý balkón však zaplnily Angličanky jistého věku se sametkami kolem krku, s odbarvenými vlasy a s tvářemi napudrovanými do odstínu narůžovělé šedi, a Američanky jistého věku v černých šatech se sněhovými parukami a rty rudými jak třešně. Slečna Warrenová a Marmora seděli u rohového stolku. Nicole stála nějakých pětatřicet metrů od nich napříč přes parket, a když Dick vešel, uslyšel její hlas.

„Slyšíte mě? Mluvím docela přirozeně.“

„Báječně.“

„Dobrý večer, pane doktore Divere.“

„Co se děje?“

„Uvědomujete si, že lidi uprostřed parketu mě neslyší, ale vy ano?“

„Řekl nám o tom číšník,“ pravila slečna Warrenová. „Z jednoho rohu do druhého to funguje jako rádio.“

Na vrcholku hory to bylo vzrušující jako na lodi uprostřed oceánu. Po chvíli k nim přisedli Marmorovi rodiče. Chovali se k Warrenovým uctivě – Dick vyrozuměl, že jejich majetek má něco společného s nějakou milánskou bankou, která má něco společného s majetkem Warrenových. Ale Baby Warrenová se třásla na hovor s Dickem, pudila ji k němu síla, která ji těkavě táhla za každým novým mužem, jako by byla připoutána k nepružnému řetězu a říkala si, že bude koneckonců nejlíp dostat se pokud možno co nejrychleji až na konec. Neustále si dávala nohu přes nohu a zas naopak, jak to dělávají vysoké, nepokojné panny.

„– Nicole mi vyprávěla, že jste se o ni také staral, a prý je to do značné míry vaše zásluha, že se uzdravila. Není mi ale jasné, co bychom měli dělat my – v sanatoriu o tom mluvili tak neurčitě; jenom mi řekli, že by měla žít normálně a vesele. Věděla jsem, že tu jsou Marmorovi, a tak jsem poprosila Tina, aby nám přišel naproti k lanovce, a vidíte, co se stalo. Nicole ho rovnou přinutí, aby ve vagóně lezl přes přepážky, jako kdyby byli oba blázni –“

„To bylo naprosto normální,“ zasmál se Dick. „Považoval bych to za dobré znamení. Jeden před druhým se trochu vytahovali.“

„Ale jak to mám vědět já? Dřív než jsem si něco uvědomila, dala si v Curychu ostříhat vlasy skoro mně před nosem, protože viděla ve Vanity Fair nějaký obrázek.“

„To je v pořádku. Je to schizoidní osobnost. Bude trvale výstřední. To už se nedá změnit.“

„Co je to?“

„Jak jsem řekl – je výstřední.“

„A jak se vlastně pozná, kdo je výstřední a kdo je blázen?“

„Nikdo není blázen – Nicole je svěží a šťastná, nemusíte se vůbec bát.“

Baby nepokojně pohnula koleny – byla vtělením všech nespokojených žen, které před sto lety milovaly Byrona, ale přes tu tragickou záležitost s gardovým důstojníkem v ní bylo rovněž něco dřevěného, co dávalo tušit onanii.

„Odpovědnost mi nevadí,“ prohlásila, „ale nevím kudy kam. V rodině jsme nikdy nic takového neměli. Víme, že Nicole zažila nějaký šok, a já myslím, že to mělo co dělat s nějakým chlapcem, ale nic (...)

(......)