F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHA I
—
ANAMNÉZA
1917–1919

Kapitola 1

Když doktor Richard Diver přijel na jaře 1917 poprvé do Curychu, bylo mu šestadvacet; pro muže je to krásný věk, pravý vrchol mládeneckých let. A pro Dicka to byl krásný věk i za války: měl už příliš velkou cenu, investovali do něho příliš mnoho kapitálu, aby ho dali jen tak zastřelit. Po letech se mu zdálo, že ani v tom svém závětří z toho nevyšel s příliš zdravou kůží, ale nikdy si to sám pro sebe definitivně neujasnil – roku 1917 se všemu jen smál a na svou obranu prohlašoval, že jeho se válka vůbec netýká. Dostal od svých bezprostředních nadřízených instrukce, že má v Curychu dokončit studium a promovat, jak zamýšlel.

Švýcarsko byl ostrov omývaný na jedné straně vlnami hromobití kolem Goricie a na druhé straně vodopády podél Sommy a Aisny. Jenom se zdálo, že v kantonech je najednou víc intrikánských cizinců než nemocných, ale to je v nich člověk musel chtít vidět – muži, kteří šeptali v kavárničkách v Bernu nebo v Ženevě, mohli být zrovna tak dobře obchodníci s diamanty nebo cesťáci. Nikomu však neušly dlouhé vlaky osleplých, jednookých nebo umírajících, které křižovaly mezi zářivým Kostnickým a Neuchâtelským jezerem. V pivnicích a za výklady byly pestré plakáty znázorňující, jak Švýcaři roku 1914 hájí své hranice – mladíci i starci na nich shlíželi s povzbudivou sveřepostí dolů z hor na přízračné Francouze a Němce; mělo to ujistit švýcarská srdce, že i ona se podílejí na nakažlivé slávě těch dnů. Ale jak vraždění pokračovalo, plakáty se pozvolna scvrkávaly, a když se Spojené státy konečně zapletly do války, nepřekvapilo to žádnou zemi víc než právě jejich sesterskou republiku.

Tehdy už dr. Diver válku trochu prokoukl; roku 1914 mu udělili v Connecticutu Rhodesovo stipendium do Oxfordu. Vrátil se domů, dokončil poslední rok na univerzitě Johnse Hopkinse a absolvoval. Roku 1916 se mu podařilo dostat se do Vídně, neboť měl dojem, že nepospíší-li si, může mu velikého Freuda případně zabít nějaký nálet. Už tenkrát byla Vídeň na smrtelné posteli, ale Dickovi se podařilo sehnat dost uhlí a oleje, aby vydržel sedět v pokoji na Damenstiftgasse a psát pojednání, která sice později zničil, ale když je pak přepsal, stala se páteří knihy, již vydal v Curychu roku 1920.

Většina z nás prožije v životě nějaké oblíbené hrdinské období a tohle bylo hrdinské období Dicka Divera. Za prvé neměl ani potuchy, že je okouzlující a že přátelské city, které rozdává a vzbuzuje, jsou mezi normálními lidmi něčím neobyčejným. Když strávil poslední rok v New Havenu, někdo ho pokřtil přídomkem „šťastný“ Dick – a to jméno mu zvonilo v hlavě.

„Šťastný Dicku, ty nemehlo jedno,“ šeptával si, když obcházel poslední plamínky ohně ve svém pokoji. „Tys na to káp… Nikdo si toho ani nevšiml, dokud jsi na to nepřišel ty.“

Začátkem roku 1917 bylo stále těžší sehnat uhlí, a tak Dick spálil na stovku učebnic, které předtím nashromáždil; ale když je přikládal do ohně, spokojeně se usmíval s vědomím, že výtah z každé (...)

(......)