F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 2

Byl vlhký dubnový den, nad Albishornem visely dlouhé úhlopříčné mraky a dole ležela líná voda. Curych se příliš neliší od amerických měst. Dick přijel přede dvěma dny a od té doby mu něco chybělo; nyní si uvědomil, že je to pocit, který mu poskytovaly slepé francouzské uličky – že za nimi už nic není. V Curychu bylo kromě vlastního Curychu ještě mnoho – pohled klouzal po střechách do výše k pastvinám, kde cinkaly kravské zvonce, a ty se zas proměňovaly v horské štíty nahoře – a tak tam život vylétal kolmo k nebi, které vypadalo jako na pohlednici. Alpské země, domov hraček a lanovek, kolotočů a jemných zvonkových her, nebyly tak pevně zakotvené v prostoru jako Francie, kde člověku ze země pod nohama vyrůstala francouzská réva.

V Salcburku pocítil kdysi Dick na všem ležící opar koupeného a vypůjčeného století hudby; když jednou v laboratořích curyšské univerzity jemně pitval mozkovou kůru, připadal si spíš jako výrobce hraček než jako ten bouřlivák, který se přede dvěma lety proháněl starými červenými budovami v Hopkinsárně a nedal se zastavit ani ironií gigantického Krista ve vstupní síni.

A přece se rozhodl zůstat v Curychu další dva roky, neboť nepodceňoval hodnoty hračkářství, nekonečné přesnosti, nekonečné trpělivosti.

Dnes se vypravil navštívit Franze Gregoroviuse na Dohmlerově klinice na Curyšském jezeře. Franz, který tam působil jako patolog, pocházel z Vaudois a byl o něco starší než Dick, na něho čekal na stanici tramvaje. Vypadal jako černý a zářivý Cagliostro, ale měl oči světce; byl to již třetí Gregorovius – jeho dědeček učil Kraepelina, když se psychiatrie vynořovala z temnot věků. Byl hrdý, ohnivý a zároveň plachý – myslel si o sobě, že je hypnotizér. Geniálnost, která se v rodině dědila, sice už trochu zeslábla, ale z Franze se nepochybně může ještě stát dobrý lékař v nemocnici.

Cestou na kliniku řekl: „Pověz mi něco o svých válečných zkušenostech. Změnilo tě to jako ty ostatní? Jsi pořád ten starý zrzek. Máš pořád ten nestárnoucí americký obličej.“

„Já jsem žádnou válku nezažil,“ řekl Dick. „To už jsi musel poznat z mých dopisů, Franzi.“

„Na tom nesejde – máme tu případy šoku u lidí, kteří slyšeli nálet jenom zdálky. Máme tu lidi, kteří o něm jenom četli v novinách.“

„To mi připadá jako nesmysl.“

„Možná že to je nesmysl. Jenže my jsme sanatorium pro boháče – my slova nesmysl nepoužíváme. Ale řekni mi upřímně: přišel jsi navštívit mě, nebo to děvče?“

Podívali se na sebe po očku. Franz se tajemně usmál.

„Pochopitelně jsem všechny ty první dopisy četl,“ řekl úředním basem. „Když pak došlo k té změně, nemohl jsem už ze slušnosti další otvírat. Stal se z toho vlastně tvůj případ.“

„Daří se jí dobře?“ zeptal se Dick.

„Naprosto. Mám ji na starosti, mám totiž na starosti většinu anglických a amerických pacientů. Říkají mi doktor Gregory.“

„Já ti to s tou dívkou vysvětlím,“ řekl Dick. „Viděl jsem ji jenom jednou, opravdu. Jak jsem se s tebou přišel rozloučit, než jsem odjel do Francie. (...)

(......)