F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 8

Když vyšli na náměstí, vařila se tam v červencovém slunci pomalu záplava výfukových plynů, visící nehybně ve vzduchu. Bylo to příšerné – na rozdíl od čistého vedra nebyl v tom příslib útěku na venkov, ale jen vidina silnic dusících se touž ohavnou záduchou. Když obědvali venku naproti Lucemburským zahradám, dostala Rosemary křeče a měla pocit, že začíná být popudlivá a že ji přemáhá netrpělivá malátnost – právě předtucha tohoto rozpoložení ji na nádraží přiměla, aby se sama obžalovala ze sobeckosti.

Dick vůbec netušil prudkost té změny; byl hluboce nešťasten, a čím víc se pohřižoval sám do sebe, tím víc byl slepý k tomu, co se děje kolem něho, tím méně vládl oněmi náhlými vlnami představivosti, na něž ve svých úsudcích spoléhal.

Když je opustila Mary Northová, doprovázena italským učitelem zpěvu, jenž se k nim přidal při kávě a odvážel ji na vlak, zvedla se i Rosemary, neboť měla schůzku ve studiu: „sejít se s nějakými pány od filmu.“

„A mimochodem,“ poznamenala, „kdyby se tu objevil Collis Clay, ten kluk z Jihu – kdyby přišel a vy tu pořád ještě byli, řekněte mu, že jsem nemohla čekat; řekněte mu, aby mě zavolal zítra.“

Až příliš bezstarostná, jako by si vynahrazovala své předcházející zmatky, přisvojovala si výsady dítěte – a výsledek byl, že to Diverovým připomnělo jejich výhradní lásku k vlastním dětem. V krátkém rozhovoru mezi oběma ženami se Rosemary dostalo ostré výtky: „Nechte raději vzkaz u číšníka,“ zazněl Nicolin hlas přísně a bezvýrazně, „my hned odcházíme.“ Rosemary to pochopila a podrobila se beze vzdoru.

„Tak to nechám plavat. Sbohem, drahouškové.“

Dick požádal o účet; Diverovým se ulevilo a zamyšleně žvýkali párátka.

„No –“ řekli společně.

Dick zahlédl nešťastný záblesk kolem Nicoliných úst, tak kratičký, že jen on si ho dokázal všimnout a mohl by předstírat, že jej neviděl. Co si asi Nicole myslí? Rosemary byla jedním z tuctu lidí, které v posledních letech „vzal do práce“: byli mezi nimi i klaun z francouzského cirkusu, Abe a Mary Northovi, jeden taneční pár, spisovatel, malíř, komička z Grand Guignolu, polobláznivý pederast z Ruského baletu, slibný tenorista, kterého na rok poslali do Milána. Nicole velmi dobře věděla, jak vážně si tito lidé vykládají jeho zájem a nadšení; uvědomovala si však také, že kromě dne, kdy se jim narodily děti, nestrávil Dick od jejich sňatku ani jedinou noc bez ní. Naproti tomu měl takové nadání být příjemný, že je prostě bylo nutno využívat – ti, kdož jsou obdařeni takovým nadáním, musí se pořád udržovat ve cviku a poutat k sobě lidi, kteří jim nejsou vůbec k užitku.

Dick se zatvrdil a několik minut proběhlo, aniž nějak projevil důvěru, aniž naznačil, jak ho neustále znovu fascinuje, že jsou jako jedna bytost.

Collis Clay z Jihu se protlačil mezi hustě obsazenými stoly a kavalírsky Diverovy pozdravil. Takové pozdravy Dicka vždycky přiváděly v úžas – známí na ně totiž volali „Nazdar“ nebo se dávali do řeči jenom s jedním z nich. Jeho citový vztah (...)

(......)