F. Scott Fitzgerald
překlad: Lubomír Dorůžka

NĚŽNÁ JE NOC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 9

Za tři čtvrti hodiny bylo zřejmé, že Rosemary buďto zmizela, hned jak tu začal obcházet, nebo ještě dřív, než se sem vůbec dostal. Zašel do bistra na nároží, koupil si olověnou známku, vtěsnal se do přístěnku mezi kuchyň a páchnoucí toaletu a zavolal Roi George. Uvědomil si změnu dýchacího rytmu podle Cheyne-Stokese – ale i tento příznak, jako všechno ostatní, způsobil jenom to, že se upjal k svému citu. Udal číslo hotelu, potom stál s telefonem v ruce a strnule civěl do kavárny; trvalo to dlouho a pak podivný hlásek řekl haló.

„Tady je Dick. Musel jsem ti zavolat.“

Odmlčela se – pak řekla statečně a v souladu s jeho citem: „Jsem ráda, že voláš.“

„Přišel jsem ti naproti k ateliéru – jsem teď v Passy přímo naproti. Myslel jsem si, že se třeba projedeme v Bouloňském lesíku.“

„Zůstala jsem tam jen chvilinku! To mě hrozně mrzí.“ Mlčení. „Rosemary.“

„Ano, Dicku.“

„Podívej se, dostalas mě do strašně divného rozpoložení. Když takové dítě dokáže vyvést z míry pána středního věku – všechno se komplikuje.“

„Ty nejsi žádný pán středního věku – ty jsi ten nejmladší člověk pod sluncem.“

„Rosemary?“ Zavládlo ticho a Dick civěl na polici, kde stály skromnější francouzské jedy – láhve Otardu, Rhum St. James, Marie Brizard, Punch Orangeade, Fernet Branca, Cherry Rocher a Armagnac.

„Jsi sama?“

– Nevadí ti, když stáhnu záclony?

„S kým myslíš, že bych měla být?“

„Vidíš, takové to se mnou je. Chtěl bych být teď s tebou.“

Mlčení, potom vzdech a potom odpověď. „Přála bych si, abys tu teď byl se mnou.“

Viděl v duchu hotelový pokoj, kde za telefonním číslem leží ona a drobné záchvěvy hudby vzlykají kolem ní –

A čaj – pro dva
a ty a já
a já a ty
spolu.

Vzpomínal na poprašek pudru na její opálené pleti – když ji políbil na tvář, byla na okraji vlasů zavlhlá; její obličej se zabělal pod jeho vlastním obličejem, vyklenulo se rameno.

„Ne, nejde to!“ řekl si. Za okamžik byl už venku na ulici a kráčel k Muette, nebo spíš odtud, v ruce stále malou aktovku a hůl se zlatou rukojetí, kterou svíral jako meč.

Rosemary se vrátila k psacímu stolu a dokončila dopis mamince.

„– viděla jsem ho jenom na chvilku, ale připadal mi jako ohromný fešák. Zamilovala jsem se do něho (samozřejmě, nejvíc (...)

(......)